Zašel jsem na promítání polské komediální gangsterky Chlapi nepláčou (v angličtině to má zmatečně stejný titul jako ten slavný americký film Boys Don’t Cry), pořádané slovanským spolkem. Bylo to docela fajn, taková oddychovka. Mám k tomu dva poznatky. Zaprvé v Polsku nejspíš funguje filmový průmyslu jako u nás, tedy v mainstream filmech stejné tváře herců pořád dokola. Aspoň teda mi to tak přišlo, protože pár herců jsem zahlídnul i v nedávné (českopolské) Operaci Dunaj. Zadruhé jsem zjistil, že taková ta profláklá historka či skoro polovtip o chlápkovi, co hulil trávu a řídil, když v tu náhle ho zastavili policajti, že mají problém s autem, jestli by je nemohl odtáhnout na laně (kdo nezná, bylo to třeba v jednom výstupu Miloše Knora v Na stojáka), není jen českou specialitou, ale znají ji i v Polsku, a dokonce se to nebojí troškovsky zakomponovat do celovečeráku.
Jinak k Polsku jsem chtěl ještě dodat, že až tady jsem si uvědomil, že Poláci jsou jakýmsi způsobem vysazení proti Čechům. Už jsem teda slyšel dřív, že Čech je typická hloupá postava v polských mezinárodních vtipech, ale ještě jsem tu třeba zjistil, že spojením “český film” označují situace, kdy nikdo neví, o co jde. Nebo že když slyší češtinu, tak se můžou podělat smíchy. Třeba neuvěřitelně vtipný jim přijde slovo “letadlo”… A víte, jak je to polsky? No, stejně jako pa ruski - “samolet”.
Jo a na promítání jsem potkal další dva Čechy – juhů! Doma mě pak čekalo za pár hodin překvápko, neboť se rozrazily dveře a americký spolubydla se slovy “Ahoj Tome” padnul čumákem do postele. Následovala hodina, kdy jsem měl každou chvíli záchvat smíchu, protože jednak se kolega rozhodnul svůj vrcholný opilecký stav za každou cenu prezentovat dalším lidem v bytě, jednak měl neuvěřitelné hlášky (případným zájemcům, lehce znalým americké kultury, mohu citovat některé hlášky po nějakém soukromém komunikačním protokolu, případně 28. prosince a dál ukázat naživo, hehe).
Na jedné nedávné přednášce z logiky jsme se dozvěděli, jaké logické díry mohou mít bankovní protokoly. Nečekal bych, že je o den později okusím na vlastní kůži. Narozdíl od přednášky, kde to bylo prezentováno poměrně pozitivně (jako způsob, jak se člověk může nelegálně obohatit), moje zkušenost zas tak pozitivní není, neboť mi byl strhnut podruhé nájem za tento měsíc. A to vše jen díky tomu, že jsem příkaz na zaplacení nájmu provedl ve zvláštním období mezi datem, kdy se univerzita ptá banky, jestli jsem už zaplatil, a datem splatnosti. Na tuhle skutečnost jsem ihned slušně upozornil ubytovací služby, tak snad to co nejdřív vyřeší a druhou platbu přesunou na další měsíc, nebo mi vrátí.
To jest vše. Teda zapomněl jsem ještě zmínit jeden požární alarm (jelikož tu to řinčí skoro ob den, zvlášť klukům v přízemí se to při vaření povedlo již několikrát spustit, tak už to tolik nepitvám), který byl v poměrně “přívětivých” 4:40 ráno – krásný to budíček, co? Jak podotknul Skot: “Lidem, kterým se podaří v takovou hodinu spustit požární alarm, by se ten byt měl podpálit.”
