Bloggeři jsou degeni

Převážně. Jejich blitky nás zahlcujou. Informace, které měly být napsány propiskou na levném papíru a hnít na něčí půdě uprostřed ničeho, nachází vyhledávač při zadání jakéhokoliv hesla.

Tak tak. Zatímco dřív si něčí potřebu „vylít se“ trpělo jen nejbližší okolí, dneska trpíme skoro každý každým. Po oněm trápení si ale saháme sami a dobrovolně. Jako ukájení každé lidské tužby i krmení voyeurství přelezlo hranici normality. Toliko užitečné názory a popisy denních rutin, ach. Čti!

Je to neuvěřitelné. Do internetových vod jsou vyplavovány věci, jež by si soudný člověk nechal pro sebe či maximálně řekl pár nejbližším. Denně. Minutu po minutě. Digitální smetí vytlačuje všechno. Kdo se bojí doby informačního temna, asi si neuvědomuje, že kde takřka nic není, nic moc nezmizí.

Přes svoji skepsi a nechuť se ale musím uchýlit k tomuto kroku. Atomizovaná společnost se halí do webových struktur, navržených dle vlhkého snu nějakého autisty. Nelíbí se ti? Nechceš si přečíst, co PRÁVĚ ŤEĎ dělají lidi, které ani pořádně neznáš, nebo nesnášíš? Chcípni! Inu, vskutku mi tyto současné vynikající komunikační kanály dvakrát nevyhovují pro to, abych zůstal v kontaktu se širším okruhem lidí, které při svých životních strastech nyní na delší dobu opouštím.

Proto zakládám tento zápisník (už na samotné slovo na B jsem alergický) svých zkušeností s minimalizovaným promítnutím nálad a názorů. Vítejte... Nuže, kdo mě aspoň trochu zná, pochopil nadsázku již od nadpisu; pro ostatní uznávám specializované blogy a pár osobními také ukájím přirozené voyeurství, takže zdravím i tebe, náhodný návštěvníku.