Pivní stopovačka

Takové menší narušení rutiny…

Zaprvé jsme si s Jonášem založili zájmový spolek kolem piva pod univerzitou. Zadruhé se v rámci tohoto spolku sjednotil tým do soutěže inženýrské skupiny, “pivní stopovačky”. Původně jsem se ani nechtěl zúčastnit, byl jsem ale přihlášený jako náhradník a jeden člověk vypadnul, takže jsem šel hájit reputaci našeho nově založeného zájmového spolku. Skončili jsme druzí (31 minut) a první nás porazili o jednu minutu, což celkem jde (na 6 hospod různě po Edinburghu). Byl to teda spíše běžecký než chlastací závod, takže onu prohru o minutu můžeme svést na moji špatnou kondičku a steely na nohou.

Po závodě jsme měli možnost zajít na “tichou/sluchátkovou diskotéku”. Dlouho jsme se tam nezdrželi, ale stálo to za vidění. Nevím jak v Čechách (já si pamatuji, že tak před dvouma rokama jsem viděl televizní reportáž o tom, že s tímhle fenoménem zkusili zaexperimentovat v Praze), ale tady podobné akce probíhají několikrát do měsíce. V podstatě tedy za zálohu vyfasujete sluchátka, na kterých máte výběr hudebních kanálů. Zde byly dva: na prvním se hrál především mainstreamový pop a na druhém byly všelijaké rockové věci mimo hlavní proud (převážně indie rock, nějaká ta písnička od The Cure apod.). Asi nejzajímavější okamžik si člověk prožil, když sundal sluchátka. Jednak nebyl problém s někým konverzovat (což je na normálních hlučných diskotékách většinou obtížné), jednak byl zajímavý pohled na dav vrtící se na parketu, jak si prozpěvují nahlas refrény písniček, skoro jak na nějakém koncertu, akorát bez jakéhokoliv hudebního doprovodu.

Jinak celkem běžná rutina. Akorát tedy italský spolubydlící nedal zkoušku z funkcionálního programování – hodlá si ale měnit obor (z “umělé inteligence a psychologie” na “psychologii”), takže to snad nebude vadit.