Den tři: Zápis a imatrikulace

Po všech strastech hurá ke studiím?

Ráno jsem vyrazil na úvodní přednášku School of Informatics do oné hnusné budovy. Dozvěděl jsem pár obecných informací o studiu, potkal několik lidí, co jsem předtím poznal online jakou budoucí spolužáky, a nakonec jsme se všichni přesunuli do vedlejší (o něco vkusnější) budovy Informatics Forum, kde jsme se podškrábli k informacím o bezpečnosti, dostali heslo k UNIXovému kontu a následně vyrazili ke stolkům se jménama profesorů, kteří nám byli přiřazeni jako Director of Studies, jakýsi studijní advokát k univerzitě, který člověka zapíše na domluvené předměty atp. Můj DoS je Dr. Danos, tak jsem se podepsal na schůzku s ním ve 2.20 odpoledne.

V přízemí zároveň probíhala prezentace CompSoc, tedy zájmové sdružení pro lidi kolem kompů. Dělo se tam snad všechno, co se dá shrnout pod pojem “geeky” – ProEvo a MarioKart na konzolích přes promítačky na zeď, na protější zdi Twitter compsocu, roboti, papírové makety věcí ze Star Wars, Linuxačka s tričkem “Dělám to s Ubuntu”, všude na zdech siluety Pokémonů, které člověk mohl po vstupu do spolku hádat na papír do binga (pro vstup do binga člověk musel najít 8 lidí s nějakými “geeky” vlastnostmi – vlastní Android telefon, umí žonglovat, slaví den Pi atd.). Bylo tam ale jídlo a pití zdarma a poněvadž jsme tam projedl mnohem víc, než je roční členský příspěvek (3 libry), cítil jsem se poněkud provinile a do spolku vstoupil.

Pak jsem zašel domů uvařit oběd (tentokrát Ježíšovo kámoši nedonesli sendviče a polívku na náměstí) a nato vyrazil na onu schůzku s DoS. Dorazil jsem tedy ke kanclu, jenomže nikdo nikde, načež se objevil maník, co měl mít schůzku přede mnou, že tam čeká už čtvrt hodiny. Tak jsme čekali, ale maník to po chvíli zabalil, napsal se na další den a odešel. Mýho poskakování si všimla slečna ve vedlejším kanclu, tak jsem se s ní dal do řeči a vypadlo z ní, že to je divný, že si myslela, že pan profesor tu není, poněvadž měl v sobotu svatbu a jel na svatební cestu a nebude tu tenhle týden. Na to nastal zmatek, slečna napsala několik mailů, začala pobíhat po budově, přizvala kolegu, zavolala někam a pak nás vyhnali zpátky do komanč-věže, že máme zajít na ITO. Tam vypukl podobný zmatek a ve výsledku mně (a dalším 2 souputníkům, co se mezitím při čekání na schůzku s DoS objevili) dala papírek s 2 emailovýma adresama, kam mám napsat.

Večer jsem se vyrazil projít na Calton Hill, kde podle doporučení Jíti z eMka je parádní výhled na celej Edinburgh… No a byl, absolutní nádhera – místo sentimentálního popisu ale zkusím někdy v budoucnu, až bude čas, nahodit nějaký fotky.