Den jedna: Mezinárodní začátek

Už přestane pokračovat řada nešťastných příhod?

Tak jsem stihnul naspat tak pět šest hodin a šel jsem reorganizovat věci v kufru, báglu a pašerácké vestě. Následně jsem se vydal na snídani, když už mě teda univerzita zkásla 20 librama za ten hotelovej emergency room.

Kolej jsem měl naštěstí asi dva bloky od toho hotelu, takže jsem se s tím nemusel táhnout moc daleko. Byl jsem tam asi pět minut před oficiálním otevřením kanclu, kde mi měli vydat klíče, ale nakonec jsem čekal asi 15 minut. Během toho jsem stihnul potkat u vchodu řadu lidí, včetně dvou mých spolubydlících, Itala a Amíka (se kterým sdílím pokoj).

Jen jsem hodil věci do pokoje, povlíknul, potkal Skota, co bydlí ve vedlejším pokoji, a hned jsem vyrazil McEwan Hall, slavnostního sálu (kterej v 19. století dal univerzitě pivovar), kde probíhaj všechny možný ceremoniály, dneska tam byl program věnovanej mezinárodnímu dni, tzn. několik info přednášek pro studenty ze zahraničí, celkem užitečný.

Vrátil jsem se, vybalil, potkal posledního spolubydlícího, co zrovna přijel, Anglán, šel nakoupit pár věcí do Lidlu, pak jsem chtěl vyrazit ještě na něco z programu Freshers Weeku (taková týdenní akce pro prváky, obsahující všechno možný, od info přednášek, přes prohlídky památek, až po kalby), jenomže jsem zabloudil (na celkem dobrý místo, kde byl skvělej výhled na hrad). Večer tu pak na dvorku koleje byla taková “před-kalba” k beach party, co se konala v rámci FW v ňákym studentskym klubu. Bylo to celkem trapný, ale aspoň tam bylo jídlo a pití zdarma a pokecal jsem s Anglánem o všech možných britcomech. Pak to zabalili a skupinově se šlo k tý ofiko party, ale poněvadž jsem ještě trpěl spánkovým deficitem, zamířil jsem zpátky do bytu se vyspat.

Omlouvám se za suchost a stručnost, ale tak nějak lítám sem a tam, takže jsem rád, když stihnu napsat tyhle základní poznámky. Jinak mě začínaj štvát všechny ty možný britský specialitky: redukce je v celkem vratký poloze v tý jejich zástrčce, díky čemuž v lepší případě občas vypadne proud do danýho přístroje, v horším to probije; jízda na levý straně je celkem o hubu při přecházení silnice, když je člověk navyklej kinklat hlavou v opačnym pořadí; dva kohoutky u umyvadla jsou pekelnej vynález, ještě debilnejší je ale varianta u nás v koupelně, kde nejsou otočný kohoutky, ale čudlíky (takže umyvadlo si člověk napouští střídavým mačkáním čudlíků, po kterym vždycky vytriskne do umyvadla proud horký nebo ledový vody, co zacáká koupelnu). Jo a to, že Skotové v Edinburghu nemluví tím směšným skotským přízvukem, je asi jen nějaká reklamní pověra – každopádně jsem naštěstí zatím potkal mnohonásobně víc lidí nepocházejících ze Skotska.