Den sedm: Bál

Aneb jak vypadají následky britského binge drinkingu v praxi…

Na poledne jsem zamířil na oběd od sdružení Slovanů, kterého jsem členem. Popravdě řečeno to oběd moc nebyl, spíš chleba, polské máslo, sýry, okurky a tak. Ale tak lepší než nic. Potkal jsem zde Jonáše, který se zotavil z prasečí chřipky a svůj zdravotní stav se rozhodl podrobit celkem silné medicíně: členství ve Water of Life (sdružení kolem whisky), v Inženýřích (sdružuje studenty různého inženýrství, ve skutečnosti je to spolek s největší chlastací pověstí) a ve Slovanech (tam jsem taky, ale řekl bych, že není potřeba k tomu nic dodávat). Zašli jsme na kafe a pokecali – jsem poměrně rád, že jsem tu konečně regulérně potkal nějakého Čecha (nepočítaje náhody z international day).

Pak jsem se vrátil do bytu. Amík mezitím vyrazil na poslední možnou prohlídku hradu (zkoušel to asi 3x, ale vždycky tam bylo plno), bohužel opět neúspěšně (byl 45. a míst bylo 40)… Takže si koupil flašku ruma na uklidnění.

Večer jsme společně vyrazili na Freshers Ball. V sáhodlouhé frontě si ale Amík uvědomil, že zapomněl svůj FW Pass na vstup – já si FW Pass nekoupil, takže jsem si půjčil Italovo a hodil tam svojí fotku… Slečna u vchodu sice trochu divně koukala, že jméno a podpis na FW Passu nekorespondují s občankou, ale nakonec mě vpustila. Narazil jsem tam na pár lidí, co jsem poznal na úterním School Meetingu. Bál ale stál celkem za prd a většina lidí po chvíli odešla, takže jsem se vypravil domů.

Někdy v ranních hodinách dorazil v podroušeném stavu i Amík, pustil si do sluchátek Beethovena a ulehnul. Což o to… Někdy po čtvrtý ráno nám na dveře začal klepat Ital, že Anglán leží na zemi zamčenej v koupelně. Tak jsem mu pomohl dvoumetrovýho Anglána odtáhnout do postele. Alkohol holt mete všude, místní ceny mě osobně však celkem vedou k ethanolové zdrženlivosti.