Pracák, bezdomovci a slečny

Ty logické názvy příspěvků mají něco do sebe…

Včera jsem měl pohovor na Jobcentre Plus (tedy cosi jako pracovní úřad s rozšířenou působností) ohledně NIN, což kromě zkratky mojí oblíbené skupiny značí ještě číslo zdravotního pojištění, jež si musí každý, kdo chce v Británii legálně pracovat, vyřídit. Pohovor proběhl celkem svižně, takže jsem v klidu stihnul přednášku, kterou jsem měl asi půl hodiny od sjednaného času. Osobně jsem totiž čekal (po zkušenostech z banky) tvrdý výslech a že ještě potrvá pár minut, než přijdu na řadu (nehledě na dohodnutý čas). Takže rozhodně pozitivní zkušenost (teď ještě aby mi za dva týdny ono číslo přidělili), což ještě podtrhuje “fastfoodovité” logo tohoto úřadu (ten edinburghský k tomu ještě sídlí vedle mekáče).

Teď k bezdomovcům. Před pracákem posedával shodou okolností jeden žebrák, ale když jsem mu rukou pokynul, že jdu na pracák, tak jen soucitně kývnul hlavou. Chtěl jsem tím jen naznačit, že na rozdíl od větších měst tu nejsou houmlesáci příliš otravní, většinou jen posedávají na dečce u nějakého krámku a tichým hlasem prosí apatické lidi o drobné. Tedy úplný opak když si vzpomenu třeba na Berlín, kde člověka na každém rohu ulice v centru odchytil člen jakéhosi bosenského gangu žebráků a snažil se mu podstrčit na papírku svůj tragický rodinný příběh z války, který měl každý z nich stejný a pro jistotu ještě v 6 světových jazycích…

Co jsem zaznamenal ohlasy na Bulharku – sličnou softwarovou inženýrku (což byla jen krátká zmínka), co mi přišly na mail/IM, pochopil jsem, že asi jako u každého osobního zápisníku se i zde drby cení nejvíce. Tak mě tedy napadlo, že bych mohl napsat, jak je to tu se slečnami. Nu, tak největší výhoda zdejší univerzity je zmíněný vysoký počet mezinárodních studentů, tudíž zde chlap snadno narazí na slečny ze zemí, kde je, řekněme, průměrné měřítko krásy nastaveno o laťku výš než jinde. Druhak, jak je to se Skotkama, Angličankama a podobně? To jsem chtěl právě podotknout, že stejně jako s bezzkouškovým režimem je to taková polopravda o jejich nevábnosti. Teda asi takhle… Proti českému průměru v kráse zaostávají, ale to neznamená, že chlap nenarazí na pěknou Britku. Bohužel většina Britek, nehledě na vzhled, má tu společnou vlastnost, že se neumí oblékat. Nemusím být módní expert, abych mohl říct, že z Britky s pěkným zevnějškem zmizí veškerý půvab, když se navleče do bílých chlupatých bot, fialových legín a šedého saka. Na závěr bych si dovolil citovat opět kousek hovoru, který vedl můj americký spolubydlící se svým kámošem po Skypu: “Ty vole, začal jsem se v létě učit francouzsky, abych tu v Evropě moh’ balit francouzský kočky… No, zatím jsem tu narazil jen na jednu a ta k tomu byla mimořádně hnusná.”