(Ne)publikováno jinde: Kam chceš kráčet, gamesko?

Psáno o Vánocích 2004 jako novoroční úvaha (publikováno ale později) - trochu fádní a naivní, ale leckteré věci stále sedí, respektive alespoň pro mě bylo při čtení zajímavé si uvědomit, jak se to od té doby změnilo, kolik nastíněných vizí se splnilo (epizodické hraní, digitální distribuce, ovládání Wii atp.) a na kolik byly úspěšné. Závěrečná narážka na profláklý článek v Reflexu s citací Červenýho trpaslíka je sice poměrně trapná, ale připomněla mi, že už v době psaní úvahy byla tahle kauza trochu zastaralá, přesto jsem později našel tuto zajímavou korespondenci v Literárkách, která se daným problémem zaobírá.

Možná se vám podařilo před rokem narazit na Hubertův článek Kam kráčíš, gamesko?. Jednalo se o takové postesknutí nad aktuální situací na herním poli. Vylíčilo to většinu problémů a ukončila to pesimistická vyhlídka do budoucna. Osobně to zas tak černě nevidím a opovážil jsem se zauvažovat nad budoucností.

Zpátky do minulosti
Základem celého problému se jistě stává nostalgické vzpomínání, jaké to bývalo skvělé, naproti tomu teď je to příšerné. První hratelné, vcelku kvalitní, arkádové tituly se začaly objevovat během 70. let. Za zábavu to považovala jen malá skupinka podivných individuí. Později, v 80. letech, přišel poměrný nárůst a zlepšení – a to co se týče hardwaru i softwaru i všech stránek. Her vznikalo nejen více, ale dokonce vývojáři vkládali do her příběh a celé věci věnovali větší úsilí. Popularita rostla a rostla, široké okruhy pařanů se zvětšovaly. Nastala léta devadesátá a prostředky pro vytvoření opravdu kvalitních titulů nabraly na váze. A kvalitní tituly také vznikaly, některé položily i základ žánru, který další vývojáři s chutí kopírovali. Každý hráč si jistě vytyčí vlastní konec oblíbené éry. Obecně se říká, že v období 1999/2000 vznikaly velmi kvalitní gamesky a od roku 2001 to šlo jen z kopce. Samozřejmě výjimky existují dodnes.

Zpátky do současnosti
Opět odkazuji na článek Kam kráčíš, gamesko?, ovšem teď vám odhalím svůj pohled. Hráče frustruje kvalita, délka hraní, prostoduchost, komerce, tzv. „konzoloidnění“, stereotypnost, nezáživnost, velký počet bugů, cena a hype. Aneb spojení mezi hráčem a vývojářem se oddálilo, nyní tu poroučí trh a jeho drápy se stali distributoři. Vývojáři pod bičem distributorů vyvíjejí série a různé kopie, pařanům se nedostavuje kapka originality, trh ukázal sílu konzolí, proto se na ně zaměřil. Celou situaci způsobilo naráz dost složek.

Abych ukázal současný model hráče, nadhodím profigaming. Proč zrovna profigaming? Nemám ho rád a chci si rýpnout? Nevidím v něm smysl? Ne, to ne. Přišlo mi jako klišé házet sem klasické činitele, vyjmenované předtím, navíc to spolu úzce souvisí. Profigaming svůj smysl má, určitě si našel své místo, počítačoví hráči soutěživí byli, jsou a budou. Jenomže zprávy o tom, kolik peněz teď na tom a tom turnaji dostal ten a ten hráč/klan, zapůsobily na okolní hráčstvo. A tak průměrný hráč pod vědomím, že se stane slavným & bohatým, omývá dokola jednu a tu samou hru, až se člověku dělá blbě. Krom toho „chce být in“ a donášejí se mu zprávy o nových titulech. Ty si pak stahuje z netu, přepaluje od kamarádů a všemožně těmito cestami shání. Bohužel takto získaný titul mu leží z módního důvodu na stole, on se na něj podívá, v lepším případě to nainstaluje a jednou si to zahraje či v opravdu výjimečném případě to narychlo s cheatem celé projede. Jedinou výhodou je, že bez podobných jedinců by se nám neotevřely nižší ligy v rámci profigamingu. Ano, tak to je. Z tohoto tvora nejspíše moc peněz nevymámíte, co? Tedy ne v případě, že ho hodláte udat a chtít po něm náhradu.

A kde tedy brát zisk? Hm, nejspíše u někoho, kdo toto nedělá... A aha, máme tu konzolové hráče! Výjimky tvoří PC hráči, kteří přesedlali na konzole kvůli novým titulům, jež by se jim podařilo spatřit přeplatformované za delší dobu. Ale tomu normálnímu konzoláři se šance a odvaha nenaskytují. Instalace pirátské chipu na vlastní riziko, eh. Raději poctivě koupit a ve volných chvílích se odreagovávat. Musím se alespoň pousmát nad faktem, že konzole pomalu degenerují v PC. Však to vidíte - integrované harddisky, připojení k internetu. Chybí tomu to velmi pravidelné a neustálé upgradování, aneb způsob, jak se dají vyždímat peníze z PCčkáře.

Zpátky do budoucnosti
Konečně se dostáváme k jádru věci – jak to bude s budoucností? Různě. Velkou roli totiž sehrává nejasnost a náhoda, neboť každá sebemenší událost může budoucnost ovlivnit. Vezmeme to z kraje, kde jsme posledně skončili – u pousmání nad degenerací konzole v PC. „Muhahaha!“ zasmál se ďábelsky PCčkář, netušící, že funguje i zpětná vazba. A ne? Otupování PCčkářů a automatické vykonávání všeho možného. Přišlo vám, že si XPčka vykonávají vše možné, aby se zjednodušily? To se vám jistě dělá špatně při čtení různých preview budoucích operačních systémů. OS vám umožní nejspíše jedinou svobodu a to vypnutí/zapnutí (možná ani to ne), zbytek si vykoná sám na přání pánů vývojářů. Máte potvrzené vlastnictví u všech vašich audio a video souborů, tedy ověřený certifikát z licenčního serveru? Ne? A co šifrování všeho možného, softwarové patenty? Co tvrzení ve stylu „zatočíme s viry, hackery a nelegálním software“?
Získáme z toho tři možné výsledky:
a) Spustí se vlna nevole, protestů, až z toho Velký bratr povolí uzdu.
b) Značná část obyvatelstva přejde na Linux a jiné volně šiřitelné operační systémy – buď sem přejde i značná část vývojářstva anebo se linuxová komunita spokojí s nekomerčními (někdy celkem kvalitními) tituly.
c) Konečně se zlepší černé svědomí uživatelů, začnou si vážit poctivě koupených her a výběr, do jaké hry zainvestují svoje poctivě vydělané peníze, budou dělat s rozmyslem. Raději pryč.
A co kdyby se vynalezlo nové rozhraní? Třeba nějaké 3D brýle nebo tak něco. Vezměte v úvahu, jaké úspěchy sklidil na PS2 Eye Toy. 3D brýle by umožnily daleko více autentický zážitek z hraní než běžný render na monitoru, špatně by se daly kopírovat hry, lehce by šlo programovat, každý hráč by po nich toužil. Hmmm, a jak zareaguje trh? Kupříkladu jsou v dnešní době komerčně úspěšné 2D hry? Stěží. Trh se na nové rozhraní lehce přeorientuje. Popojedeme dále. Vzpomínáte na těžký boj audio společností proti hudebnímu formátu MP3 (a samozřejmě P2P sítím)? A co dnes? Dnes se prodejnost MP3 přehrávačů jen násobí. Zaregistrovali jste možnost za paušální poplatek stahování a hraní starších kousků od Atari? A popularitu P2P? I zde nacházíme možnost. Hráč bude měsíčně platit nějaký poplatek, aby měl přístup do P2P sítě, kde kolují aktuální hry. Vývojáři tak ušetří za média, balení atp. Určitě by to bylo rozvinutější. Například provozovatelem by se stali distributoři, kteří by pak rozdělili přístupy a omezili stahování určitých souborů (novinky, old, AAA tituly) atd.

Popolezme o dům dál. Mnoho lidí vidí mezi filmy a počítačovými hrami jistou spojitost. Já se například dočetl o možnostech grafiky na úrovni filmu v blízké době. V čem se liší? Jistě ve vnímání a zapojení, v možnostech ovlivnění průběhu, tedy jde o jakousi aktivní zábavu u her a pasivní u filmů. Též se liší rychlostí vývoje. Zatímco filmy se nám vyvíjejí už řádku desítek let, hry podstatně méně. Hry stihly za krátkou dobu projít stejnou cestou jako filmy, tedy po technické i obsahové stránce. Dnes stojí bok po boku, a podobné problémy jako u her nacházíme i u filmů.

Ale zanechme problémy filmů a věnujme se našemu oboru. Trápí vás, že se při pohledu na dnešní hry setkáváte výhradně s pokračováními a sériemi? Prodávají se i gamesky přinášející zábavu na max. 2 hodiny, viďte? Nebudeme postávat u telenovel o tisíci dílech (vy můžete, spočtěte si to sami), ale očka otevřeme na typické, tak přibližně 54-dílné půlhodinové seriály. Takže celkově nám sežerou 27 hodin čistého času. To znamená pro ty max. 2 hodinové gamesky přibližně 14 dílů. Zajímavé. Kdyby se k tomu udělal chytrý systém dokupování při vlastnictví původních dílů atd. (nebo spojit to s tím P2P systémem), nemá to chybu. Dle mého názoru mobilní, reklamní a volně šiřitelné hry situaci nijak radikálně nezmění, ale kdo ví. Samozřejmě pesimistický a zároveň dost reálný fakt o zdražování a zaměření na konzole raději přeskočím.

Poslední teorií je jistě zánik, kdy nám před monitory napochoduje stádo Františků Kryšpínů s transparenty a poznáme, co je to ta „kultura kriplů“. Vím, že se jedná spíše o problém počítačového násilí, ale představme si masivní letákovou kampaň, alegorické vozy, cirkusáky, dobročinné divadlo, trička s nápisy „Pryč s hrami!“ a „Kultura Kriplů? Ne, děkuji!“, ligu proti hrám atd. Nakonec cítím povinnost citovat anonymní příspěvek k článku Kam kráčíš, gamesko?, v němž autor do políčka uživatel napsal slovo Uvaha: „Konzole budou postupně zanikat, vývoj her pro ně bude definitivně zastaven. Díky novému viru bude nemožné si zahrát jakoukoliv hru na PC. Následuje WW3 a fikce bude nahrazena akcí. Nepřežije téměř žádný herní vývojář. V sutinách mrakodrapů v NY někdo nalezne Amigu 2000 a začne vše znovu. Takže asi vznikne něco jako PC konzole, která bude mít v sobě zabudovanou promítačku a bude možné gamit na každé stěně.“

Snad se vám otevřely oči, zvětšil úsměv, vnukla myšlenka do hlavy nebo alespoň máte lepší pocit. Stejně vše značí nejasnost a visí to na vlásku zvaném náhoda. Nezbývá než popřát štěstí a zdraví do nového roku 2005 a spoustu výborných her, vámi poctivě dohraných.