Pondělí
Vývar z pangasiovo kůstky
(1) Sekaný pangasius, drť z kostí pangasia s příchutí brambor a okurka
(2) Dušená zelenina a rýže
Čajový džus

Úterý
Zeleninová polévka s rýží
(1) Pangasius z hajného Robátka, omáčka z rybích jater, knedlíky
(2) Čočka, párek, okurka, rohlík
Čajové kakao

Středa
Čočková polévka s rýží a kousky párku
(1) Nudle s pangasiovým potěrem, kompot
(2) Knedlíky nadívané fazoly, zeleninová omáčka
Čajové mléko, Rybí olej

Čtvrtek
Fazolová polévka se zeleninou a kousky párku
(1) Pangasius na způsob hovězí variace s příchutí krůtího steaku na paprice, kynuté knedlíky
(2) Pangasius nadívaný dušenou rýží a čočkou, brambory
Banánový čaj, Smetana

Pátek
Rybí Eintopf
(1) Pangasiové řezy, maďarský rybí salát
(2) Čočka po cikánsku
Čaj

Nejprve jsem dnes odevzdal svou závěrečnou práci. Kromě elektronického odeslání zdrojových kódů apod. jsme měli ještě fyzicky předat dvě vytištěné a svázané kopie oné „diplomky“ (a podepsaná autorská prohlášení). Na rozdíl od Česka, kde ta vazba musí (možná i povinně) být profesionální tiskařská práce, to tady nebylo tak pompézní. Minulý týden jsme vyfasovali balíček, který mj. obsahoval desky a vazbu. V našem „krásném“ betonovém paneláku informatiky pak byly ve dvou patrech rozmístěny obstarožní děrovací a vázací stroje. Kdo tedy chtěl, mohl si DIY vytisknout a svázat závěrečnou práci, což jsem učinil i já.

Sice jsem chvíli váhal, zda by nebylo lepší to odnést do nějakého tiskařského střediska, po tom, co to vypadalo, že mých pracně vytištěných zhruba 60 stránek bude sešrotováno historickým mechanickým strojem. Nakonec to mám za sebou. Ještě mě čeká prezentace čili obhajoba před lidmi, co to budou známkovat, někdy kolem konce dubna a začátku května. A pak v tu dobu přijde můj poslední nával zkoušek (jako vždy uváděno v britském letním čase):

30. dubna: 9:30-11:30
4. května: 9:30-11:30
7. května: 14:30-16:30
8. května: 9:30-11:30
16. května: 14:30-16:30
22. května: 14:30-16:30
24. května: 14:30-16:30

Je toho dost, ale po tom, co jsem přežil minulý rok, mě už tolik neděsí takovéto zkouškové záplavy. To je asi tak vše. Po prváku jsem sem příliš nepřispíval – jednak mi ubývalo času, jednak také inspirace. S přibývajícím časem jsem si osvojil všechny ty zvláštnosti kolem života v Británii, že mě ani nenapadlo psát nebo mluvit o něčem, o čem bych předtím hned vyprávěl každému na potkání.

Abych to ale nějak uzavřel a trochu vynahradil onu absenci „historek ze života“, přihodím jednu peprnější, i když jsem to celé, jako většina studentů, sledoval jen zpovzdálí. V minulosti jsem okrajově zmiňoval to, jak obří studentská asociace funguje vedle univerzity (ona asociace vlastní bary, sportoviště, funguje pod ní cca 300 zájmových spolků atp.). Každý rok probíhají volby do této asociace z řad studentů, které mají poměrně masivní charakter – před čtyřmi lety i tehdejší americký spolubydlící na výměně říkal, že byl dost zaskočený, přestože byl zvyklý na „velkolepost“ všeho možného na jeho domácí univerzitě ve Státech. Před čtyřmi lety to navíc se souběžnými parlamentními volbami vyvolávalo zvláštní paradox: zatímco o parlamentních volbách nebylo skoro slyšet (částečně kvůli stropu na rozpočet volebních kampaní), o studentské volby zavadil člověk všude (univerzitní budovy byly „vytapetované“ volebními plakáty, nadšení příznivci všech možných kandidátů vám lezli do bytu atd.).

Toliko k připomenutí denní reality a nyní se dostanu k samotné historce. Zhruba před měsícem (zřejmě „čistou náhodou“ chvilku před dalšími studentskými volbami) všem studentům dorazil e-mail, že se svolává mimořádná schůze studentské asociace, kde se bude jednat o vyslovení nedůvěry jejímu současnému viceprezidentovi a o omezení (cenzurování a napomenutí) prezidenta: prezidentovi za to, že toleroval činy svého viceprezidenta, a viceprezidentovi za jeho několik měsíců staré přehmaty. V létě na svůj viceprezidentský blog napsal článek „Proč vám pliveme do pití“, kde si postěžoval nad tím, jak jsou servírky a barmanky o letních festivalech obtěžovány opilými zákazníky a studentská asociace s tím nic nedělá. Tím se tedy podle asociace dopustil poškození jejího dobrého jména. Pak si údajně v průběhu předchozí kampaně stěžoval, že studentskou asociaci ve skutečnosti řídí žena ve středním věku, a někdy na podzim si na Twitteru ulevil slovy „jebat staré lidi“, čímž se tedy dopustil sexismu a age-ismu. Plus onomu e-mailu ještě předcházela jakási neveřejná schůze v rámci asociace, co učinit s těmito dvěma neposlušnými pány, a únik dokumentů z těchto jednání do studentského tisku, ale nebudu zabředávat do detailů kolem tohoto pseudoskandálu, protože zas tolik mě to nezajímalo a měl jsem důležitější věci na starosti. Na samotné „mimořádné schůzi“ jsem nebyl, ale prý to bylo dobré divadlo jak ze strany žalujících, tak i obžalovaných pánů – viceprezident si prý přivedl svého spolubydlícího, který předstoupil a obhajoval jej, jak to vlastně všechno myslí dobře a co všechno pro život edinburghských studentů udělal. Nakonec to oba dva těsně v hlasování ustáli. Nemění to ale nic na absurdnosti celé situace. A není náhoda, že politikaření kolem studentských asociací bývá živnou půdou pro rekrutování do vyšší politiky: např. současný britský premiér nebo současný kontroverzní starosta Londýna se v mládí angažovali v rámci podobné studentské organizace v Oxfordu.

Možná to vyznělo trochu pochmurně, ale já to celé vnímám spíše s humorem. Nu, poněvadž jsem za dva měsíce z edinburghského studentského kolotoče venku a už se nejspíše nedokopu sem něco napsat, uzavřu to slovy Douglase Adamse: „Sbohem a díky za všechny ryby!“

Rozhovor původně vznikl pro magazín Mix.cz při příležitosti loňského pražského koncertu. V té době ovšem došlo k roztržce mezi vedením magazínu a jeho vydavatelem, což vedlo k odchodu většiny přispěvatelů, včetně mě. Ačkoliv bývalý zástupce šéfredaktorky předal tento můj poslední příspěvek novému vedení, nějak v tom chaosu zapadl a nebyl zveřejněn. Jelikož již vypršela jeho jakákoliv exkluzivita, jako autor si jej dovolím publikovat.

(Na otázky mi odpovídal Ali.)
Zdravím chlapi, tak ze všeho nejdřív – Girlfriend od Avril? Co to kurňa…?!
Jó… Matty jako by z oka vypadl Avril, když má na sobě dámský šaty, tak jsme si řekli… No kurňa!

Vezměme to popořádku – Čí nápad to byl? A jak se to stalo, někdo prostě plácnul, že by to byla prča a bylo to?
Vlastně to byl nápad samotné Avril. Zavolala Edovi a prosila nás, abychom udělali cover na její song. Všichni jsme byli na kaši a mysleli si, že by to byla prča. Většinou rozhodujeme o všem důležitém po base piv.

Takže, ehm… Dělat covery na ženský pop-punk… Funguje to? Teda… Zaznamenali jste větší příliv dámských kalhotek na stage?
Kurňa jo, kalhotek létá na stage víc! Sbíráme všechny kalhotky, co dopadly na stage, a šijeme z nich horkovzdušný balón, se kterým se chystáme oblétnout celý svět.

Hraní vlastního mužského punk-rocku v tomhle směru přestalo fungovat po těch letech?
Přestalo… ale máme teď punk-rockovou Viagru… takže to zas funguje.

Přišly vám nějaké reakce od interpretů, které jste coverovali?
Jo… Greg teď chodí s Brittany Spears a Ben chodí se všema třema holkama z Destiny’s Child. Řekl bych, že všem se album líbí.

Album vyšlo nejdřív v Japonsku, ne? Proč to? Teda… proč myslíte, že vás Japonci tak moc žerou?
Nemáme ponětí, proč nás Japonci tak moc žerou, ale určitě je žereme taky na oplátku, a tak se snažíme a vydáváme tam dřív, dokonce jim přidáme nějaké bonusové skladby, abychom ukázali, že si jich ceníme.

Řekl bych, že máte spoustu bizarních historek à la Ztraceno v překladu po všech těch vystoupeních v Japonsku, nebo ne? Nadhoď ňákou! A nemusí v tom být dámský kalhotky.
Jednou jsem chcal v záchodový kabince vedle Marylina Mansona. Počítá se to?

Kde se vám zatím nejlíp hrálo?
Na 100% bych musel říct v Praze.

Cože v Praze? Nejsem si jistý, ale teď tam budete potřetí, je to tak?
Třikrát zní odhadem správně, ale nejsem si jistý, kolikrát teďkon přesně… většinou jsme všichni zhulení.

Těšíte se?
Ano. V Praze je to vždycky suprový!

Vaše songy se objevily v několika videohrách, na World Wrestling Entertainment a tak. Co z toho vám dělá největší promo?
Skladby do videoher a wrestlingu jsou skvělý, ale největší promo máme, když použijí naše songy ve filmech pro dospělé.

Jaké máte budoucí plány? Další covery?
Máme koncerty všude možně do konce léta, skrz na skrz Anglií, Japonskem a Evropou. Potom se vrátíme do studia a budeme pracovat na zcela novém albu Zebrahead.

Coverovat než začnete chytat kalhotky od babiček na stagích? Kdy máme očekávat, že nové album vyjde?
Milujeme kalhotky babiček! Naším cílem je vydat nové album koncem příštího léta a být zavaleni více kalhotkami než Jonas Brothers.

Když se podíváte na sebe a na scénu teď a řekněme před 10, 15 lety, jak to na vás působí?
Cítím se z toho nadrženě… je to špatně?

Chtěli byste něco vzkázat vašim českým fandům?
Velmi vřele děkujeme českým fandům. Díky moc za podporu po celá ta léta a nemůžeme se dočkat, až vás uvidíme na koncertu. Jste suproví!

Pozn.: To zmiňované album skutečně stihli na tohle léto. Nese název Get Nice! (už jsou z něho venku dva singly: Ricky Bobby a Get Nice!) a v Evropě vyjde digitálně 29. července, na fyzických nosičích pak 5. srpna.

Název a motto snoubí v sobě narážku na dvě mé vášně, Nine Inch Nails a Červeného trpaslíka, a krásnou alegorii na život. Spirála se zrodila v druhé polovině roku 2009 a jelikož jsem chtěl mít minimum starostí s technickou stránkou věci, točila se na počátku v systému Blogger, který tehdy umožňoval FTP přenos generovaných stránek na vlastní server (chtěl jsem mít pod rukou všechny vzniklé soubory). Nechtěl jsem své příspěvky nijak kategorizovat, nicméně Blogger vyžadoval použití „štítků“: jako minimální zlo jsem tehdy vymyslel charateristiky spirál, kterémi bych pro své účely symbolicky označoval nějaké své „třídění nálad“ příspěvku, chcete-li (např. „nekonečná“ symbolizuje nějakou životní etapu, i když třeba rutinní, „stoupající“ něco pozitivního a tak dále).

Blogger ovšem přerušil v první polovině roku 2010 podporu FTP a zamrzlá forma se nachází zde: spirala.hackthesound.com/index.html

Abych ji znovu oživil s minimální technickou starostí, použil jsem populární systém WordPress. Snažil jsem se to dostat do podoby, která by byla co nejbližší předchozí formě, tedy vyházel jsem přebytečné funkce a zvolil tento design (pokud vám dělá potíže číst příspěvky na této stránce, tak prozatimním řešením může být třeba překopírování do textového editoru, kde lze zvolit libovolné písmo). WordPress vyžadoval pro publikování určení kategorie článku, na což jsem zřídil dvě: Převážně nepraktické a Praktické. Ty se zakládají na účelech Spirály, pro které jsem ji založil. To z více jak 90 % bylo (pro náhodné návštěvníky převážně nepraktické) stručné a občasné informování o mém životě v zahraničí, které bych jinak musel jednotlivě překopírovávat do korespondence s příbuznými a blízkými přáteli (takhle stačí, když jim pošlu odkaz a nějak to okomentuji) a ve zbytku (praktické) zajímavosti, které považuji za to, že by mohly být náhodnému návštěvníkovi nějak přínosné.

Je mi proti srsti dělat z něčího života reality show a nestojím o to, aby mé životní zápisky měly nějakou publicitu, proto jsem se je snažil většinou psát jako neurčité zkušenosti a nepromítat do nich osobní věci a názory. Svůj postoj jsem při zakládání vyjádřil v tomto úvodním příspěvku: spirala.hackthesound.com/2009/08/bloggeri-jsou-degeni.html

Uvidím, jak to s čteností bude vypadat, až opadne tato vlna kolem Dimension Jumpu, a podle toho zvolím další směřování Spirály: jestli ponechat stávající formu a účel, nebo změnit design a psát většinu příspěvků jako nějaké přínosné informace (třeba o britských komediích) pro širší publikum. Do té doby děkuji za trpělivost, shovívavost a pochopení.