Nejprve jsem dnes odevzdal svou závěrečnou práci. Kromě elektronického odeslání zdrojových kódů apod. jsme měli ještě fyzicky předat dvě vytištěné a svázané kopie oné „diplomky“ (a podepsaná autorská prohlášení). Na rozdíl od Česka, kde ta vazba musí (možná i povinně) být profesionální tiskařská práce, to tady nebylo tak pompézní. Minulý týden jsme vyfasovali balíček, který mj. obsahoval desky a vazbu. V našem „krásném“ betonovém paneláku informatiky pak byly ve dvou patrech rozmístěny obstarožní děrovací a vázací stroje. Kdo tedy chtěl, mohl si DIY vytisknout a svázat závěrečnou práci, což jsem učinil i já.

Sice jsem chvíli váhal, zda by nebylo lepší to odnést do nějakého tiskařského střediska, po tom, co to vypadalo, že mých pracně vytištěných zhruba 60 stránek bude sešrotováno historickým mechanickým strojem. Nakonec to mám za sebou. Ještě mě čeká prezentace čili obhajoba před lidmi, co to budou známkovat, někdy kolem konce dubna a začátku května. A pak v tu dobu přijde můj poslední nával zkoušek (jako vždy uváděno v britském letním čase):

30. dubna: 9:30-11:30
4. května: 9:30-11:30
7. května: 14:30-16:30
8. května: 9:30-11:30
16. května: 14:30-16:30
22. května: 14:30-16:30
24. května: 14:30-16:30

Je toho dost, ale po tom, co jsem přežil minulý rok, mě už tolik neděsí takovéto zkouškové záplavy. To je asi tak vše. Po prváku jsem sem příliš nepřispíval – jednak mi ubývalo času, jednak také inspirace. S přibývajícím časem jsem si osvojil všechny ty zvláštnosti kolem života v Británii, že mě ani nenapadlo psát nebo mluvit o něčem, o čem bych předtím hned vyprávěl každému na potkání.

Abych to ale nějak uzavřel a trochu vynahradil onu absenci „historek ze života“, přihodím jednu peprnější, i když jsem to celé, jako většina studentů, sledoval jen zpovzdálí. V minulosti jsem okrajově zmiňoval to, jak obří studentská asociace funguje vedle univerzity (ona asociace vlastní bary, sportoviště, funguje pod ní cca 300 zájmových spolků atp.). Každý rok probíhají volby do této asociace z řad studentů, které mají poměrně masivní charakter – před čtyřmi lety i tehdejší americký spolubydlící na výměně říkal, že byl dost zaskočený, přestože byl zvyklý na „velkolepost“ všeho možného na jeho domácí univerzitě ve Státech. Před čtyřmi lety to navíc se souběžnými parlamentními volbami vyvolávalo zvláštní paradox: zatímco o parlamentních volbách nebylo skoro slyšet (částečně kvůli stropu na rozpočet volebních kampaní), o studentské volby zavadil člověk všude (univerzitní budovy byly „vytapetované“ volebními plakáty, nadšení příznivci všech možných kandidátů vám lezli do bytu atd.).

Toliko k připomenutí denní reality a nyní se dostanu k samotné historce. Zhruba před měsícem (zřejmě „čistou náhodou“ chvilku před dalšími studentskými volbami) všem studentům dorazil e-mail, že se svolává mimořádná schůze studentské asociace, kde se bude jednat o vyslovení nedůvěry jejímu současnému viceprezidentovi a o omezení (cenzurování a napomenutí) prezidenta: prezidentovi za to, že toleroval činy svého viceprezidenta, a viceprezidentovi za jeho několik měsíců staré přehmaty. V létě na svůj viceprezidentský blog napsal článek „Proč vám pliveme do pití“, kde si postěžoval nad tím, jak jsou servírky a barmanky o letních festivalech obtěžovány opilými zákazníky a studentská asociace s tím nic nedělá. Tím se tedy podle asociace dopustil poškození jejího dobrého jména. Pak si údajně v průběhu předchozí kampaně stěžoval, že studentskou asociaci ve skutečnosti řídí žena ve středním věku, a někdy na podzim si na Twitteru ulevil slovy „jebat staré lidi“, čímž se tedy dopustil sexismu a age-ismu. Plus onomu e-mailu ještě předcházela jakási neveřejná schůze v rámci asociace, co učinit s těmito dvěma neposlušnými pány, a únik dokumentů z těchto jednání do studentského tisku, ale nebudu zabředávat do detailů kolem tohoto pseudoskandálu, protože zas tolik mě to nezajímalo a měl jsem důležitější věci na starosti. Na samotné „mimořádné schůzi“ jsem nebyl, ale prý to bylo dobré divadlo jak ze strany žalujících, tak i obžalovaných pánů – viceprezident si prý přivedl svého spolubydlícího, který předstoupil a obhajoval jej, jak to vlastně všechno myslí dobře a co všechno pro život edinburghských studentů udělal. Nakonec to oba dva těsně v hlasování ustáli. Nemění to ale nic na absurdnosti celé situace. A není náhoda, že politikaření kolem studentských asociací bývá živnou půdou pro rekrutování do vyšší politiky: např. současný britský premiér nebo současný kontroverzní starosta Londýna se v mládí angažovali v rámci podobné studentské organizace v Oxfordu.

Možná to vyznělo trochu pochmurně, ale já to celé vnímám spíše s humorem. Nu, poněvadž jsem za dva měsíce z edinburghského studentského kolotoče venku a už se nejspíše nedokopu sem něco napsat, uzavřu to slovy Douglase Adamse: „Sbohem a díky za všechny ryby!“

Svým bližním a známým jsem nějakým způsobem popřál vše nejlepší do nového roku, takže se zpožděním jen pro náhodné čtenáře: přeji šťastný a úspěšný nový rok 2013!

Skotská oslava Nového roku, Hogmanay, je poměrně proslavená a jako událost, kdy stojí za to Edinburgh navštívit, je doporučována hned po letním festivalu Fringe a představení Military Tattoo. Na rozdíl od většiny zemí se jedná o vícedenní festival a pouliční silvestrovská oslava je jen jeho součástí. Program se rok od roku liší, ale některé prvky zůstávají stejné.

Letos oslavy začaly 30. prosince velikánským průvodem s pochodněmi na Calton Hill. Můj let byl akorát ten večer, takže jsem jej propásl, ale ze záznamu i z vyprávění přátel mi to přišlo úchvatné. 31. pak probíhalo několik věcí zároveň: koncerty, ceilidh (tradiční skotská tancovačka) a pouliční oslava. Já se vypravil na poslední jmenované. I přes desetitisícový dav podnapilých a hopsajících lidí to bylo vcelku kultivované, tedy abych to upřesnil, nepřipomínalo to bitevní pole jako většina českých Silvestrů na náměstích. To především proto, že vstup byl placený a dovnitř se nesměly vnášet skleněné láhve (plastové ano), petardy, zbraně apod. Oslava pak vyvrcholila půlnočním pětiminutovým ohňostrojem (záznam zde) a společným zpěvem „Auld Lang Syne“.

Následující den se toho dělo najednou asi nejvíce: soutěž cvičených psů, bláznivé koupání otužilců v přístavu a „kulturní stopovačka“. Já se účastnil opět posledně jmenovaného. V programu bylo napsáno, co se všechno se bude dít, ale nebylo napsáno kde. Bylo napsáno pouze, že začátek je ve Skotském národním muzeu. Zde každý dostal dvě kostky, hodil si a podle čísla pak vyfasoval kartičku s místem, kam má jít. Na cílových místech se pak konaly koncerty, ceilidh, loutková představení či umělecké instalace. Po návštěvě daného místa si tam člověk opět hodil kostkami a dostal další kartičku. Pokud člověku padly dvě stejná čísla, dostal los do loterie. Loterie pak proběhla na závěrečném místě, které jediné bylo známo všem, a výherce vyhrál poukaz na cestování po Skotsku. Na stejném místě poté celé oslavy završilo hodinové umělecké představení o stvoření světa s názvem „Big Bang“ od francouzské skupiny Plasticien Volants.

Na závěr několik videí ode mě – ceilidh, jakožto jedno stanoviště oné novoroční stopovačky:

Sestřih z oslav v podkresu známé skladby od Underworld, co zazněla na konci Trainspottingu:

Celé vystoupení „Big Bang“ (krátký sestřih zde):

Tak alespoň přidám odkaz na jednu fajn reportáž České televize o Edinburghu: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096911352-objektiv/212411030401028/obsah/226431-edinburgh/

Salvu zkoušek si netroufnu hodnotit, dokud neuvidím výsledek… Pocitově něco ušlo, něco méně a u něčeho jsem si nebyl jistý. Jinak tenhle rok se nesl dosti ve znamení zpožděného oznámení známek. Například známky individuálního praktika z minulého semestru jsme se dozvěděli až v půlce května (původně měly být výsledky v lednu). Co se týmového projektu týče, tak ačkoliv náš tým skončil poměrně nepěkně a našeho robota bych rozhodně neoznačil za funkčního, podařilo se mi ulovit celkem dobrou známku. Takže si nebudu stěžovat.

Za poslední rok, kvůli časovému deficitu, jsem byl podstatně méně společensky, kulturně i turisticky aktivní než v předchozích dvou ročnících. Jediný pořádný výlet, který jsem podnikl a o kterém jsem se v zápalu povinností ani nestačil zmínit, byl koncem března 3-denní výlet na ostrov Skye a „Skotskou vysočinu“ (Highlands). Highlands jsem již krátce navštívil v prvním ročníku, tentokrát jsem ale navštívil jiná místa. Zde se nachází slibované fotky: https://picasaweb.google.com/102604524089774844957/SkyeHighlands?authuser=0&authkey=Gv1sRgCLPBjNTqvaSE4gE&feat=directlink#

Jelikož je toho trochu víc, tak jsem některá místa na fotkách označil (jak pro sebe do budoucna, tak pro okolí). Trochu zde ještě doplním pár komentářů k tomu, co je na fotkách k vidění. Na prvních pár fotkách je památník Williama Wallace a výhled na Stirling. Stirling jsem navštívil ve druhém ročníku, ale jediné místo, na které mi tehdy nezbyl čas, byl právě tento památník, tak jsem to teď dohnal. Doune Castle byl nasnímán z různých úhlů při natáčení Monty Python a Svatý Grál a v podstatě většina hradů, které se objevily ve filmu, je jeden a tentýž hrad. To chlupaté zvíře na dalších fotkách je highlandská kráva. O dost fotech dál je pak její varianta s černou srstí, což je údajně původní rasa, která ve Skotsku žila jako jediná, než tam přijeli Vikingové a krávu kvůli lepšímu masu křížili a vyšlechtili onu zrzavou odnož. West Highland Line je považována za jednu z nejkrásnějších vlakových tratí v Británii a na fotce je vidět z dálky její slavný úsek ve tvaru podkovy, který objíždí dvojici hor. Nádherné údolí Glen Coe je po ostrovu Skye moje nejoblíbenější místo. Trojici hor „The Three Sisters“ se mi bohužel nepodařilo vyfotografovat zrovna dvakrát skvěle, poněvadž se Slunce dostalo do obzoru. Hrad Eilean Donan je jedno z nejfotografovanějších míst ve Skotsku a objevil se ve spoustě filmů (např. jako základna MI6 v bondovce Jeden svět nestačí). K ostrovu Skye nemám co dodávat a už se nedivím, proč je to první místo, které mi Skotové doporučovali navštívit. V této zvláštní překrásné krajině se opět natáčelo dost filmů, namátkou mě napadají scénky z počátku civilizace v 2001: Vesmírná odysea. Loch Ness bylo jedno z míst, které jsem navštívil při onom výletě v prváku. Při opětovné návštěvě jsem se ale teď vypravil na jiný břeh a počasí bylo o trochu lepší (Loch Ness má však permanentně tmavou vodu, takže i tady nevypadá dvakrát vábně dle mého názoru). Bitevní pole Culloden je pro historii Skotska něco jako Bílá hora pro Česko. Culloden bylo jediné místo, které jsem v prváku vynechal při návštěvě Invernessu, takže jsem opět dohnal jeden rest. Balnuaran of Clava je taková skotská verze Stonehenge. V závěru jsou pak nedaleké zachovalé kasárny a katedrála v Dunkeldu, místě spjatém s Macbethem. Tímto končí můj výčet, ostatní fotky jsou spíše čistě pro kochání a asi není co k ním dodávat.

Předpředposlední semestr přede mnou a volný čas je mi cizí slovo. Předměty mám ucelenější a jednostranněji orientované než v prvním semestru: kompilační techniky, počítačová komunikace a sítě, jazyková sémantika a implementace a počítačová architektura. Nadto tu je ale největší žrout času, a to obávaný týmový projekt, jak jsem již dříve zmiňoval. Robota jsme zatím nepostavili ani se nám moc nedaří připojit se na řídicí jednotku přes bluetooth, ale aspoň už máme alespoň prozatímní název týmu (náš tým má číslo sedm): „Odpověď na základní otázku Života, Vesmíru a vůbec děleno šesti“. Uvidím, jak se to dál bude vyvíjet. Každopádně kdo poznal narážku na Stopařova průvodce Galaxií, ať mi přeje, že se mi udrží hlavní motto knižní série tenhle semestr v hlavě a NEPROPADNU PANICE.

Ne že, kromě prvního týdne na univerzitě, bych sem nějak pravidelně přispíval, spíše naopak. Každopádně ačkoliv budu v prvním semestru ušetřen zkoušek a budu je mít hromadně v druhém, počet semestrálních prací se mi tak nejméně zpětinásobil – mohu tedy s jistotou říci, že sem pravděpodobně nejméně do půlky prosince nic nenapíši. No a hurá do práce…

Třetí ročník bude v lecčem jiný než předešlé dva, ačkoliv mne kvůli 4-letému studijnímu programu ještě nečeká bakalářská práce. Předměty jsem si například konečně mohl zvolit sám a schůzka s mým tzv. „Director of Studies“, který mě v předešlých letech zapisoval na dohodnuté předměty, se zredukovala na formální potvrzení docházky. Naskládal jsem si tedy předměty z informatiky, které mne zajímaly – v prvním semestru mě čekají databázové systémy, úvod do aplikovaného strojového učení, „natural computing“ (genetické a evoluční algoritmy, DNA výpočty, algoritmy kolem tzv. optimalizace mravenčích kolonií atp.) a operační systémy; v druhém pak kompilační techniky, počítačové komunikace a sítě, jazyková sémantika a implementace a počítačová architektura. K tomu budu mít povinně v prvním semestru individuální praktikum (vývoj aplikace na operační systém Android) a „professional issues“ (právo, etika atp. kolem softwarového inženýrství), v druhém pak týmový projekt (stavění autonomního robota hrajícího fotbal). Bude to celkem záhul, navíc všechny zkoušky budou hromadně ve druhém semestru, přesto se docela těším.

Jak jsem dříve naznačil, jeden ze spolubydlících prohlásil, že v září nepřijede, takže jsme museli během zkouškového období na rychlo hledat někoho nového. Nakonec se ozval jeden Angličan, který se po 5 letech v herně-vývojářském průmyslu rozhodl svou kariérou skončit a udělat si magisterský titul v umělé inteligenci. Byl s ním poměrně hektický první den, protože přijel s dodávkou plnou věcí a nastěhovat vše do třetího patra po schodech bylo poněkud vyčerpávající. Mimo to je to ale sympatický chlapík a má mnoho zajímavých historek ze svých herně vývojářských let.

Jinak nedávno jsem narazil na jeden článek na Britských listech ( + malá reakce). Byl jsem docela překvapen a situace vypadá napjatě – Univerzita k tomu vyhlásila, že Britům vyjma Skotů bude účtovat ono nejvyšší možné školné 9000 liber, čímž se kvůli 4-letým oborům stala nejdražší britskou univerzitou (Skoti a studenti z EU mají stále snížené školné, které většinou hradí skotská vládní agentura). Co jsem se bavil s pár Angličany, často zněli značně zhrzeně stylem „jen jim tu nezávislost dejte, ať už nám dají pokoj“. Jsem tedy zvědavý, jak se to vyvine. V každém případě má Skotsko nakročeno k nezávislosti jako nikdy předtím v novodobé historii.

Z matematik jsem dostal A1 a A2, z informatik pak A3 a B – B jsem měl z té zkoušky, ze které jsem neměl dvakrát dobrý pocit. Ačkoliv to je zatím nejhorší skóre, čekal jsem horší, takže jsem více než spokojen.

Opět mě čeká pracovní léto a před ním se na chvíli zastavím v ČR – od 16. do 29. června. Budu mít celkem hektický plán, takže kdo byste se chtěl se mnou setkat, pište co nejdříve na email. Poté budu zas zpátky v prosinci.

Zkusím v nějaké dohledné době napsat něco „praktického“, aby to tu nezelo prázdnotou do září.

Návštěvnost spadla na takřka běžnou úroveň, takže předpokládám, že nemá valný význam nějak významně měnit formu tohoto zápisníku. Nuže, přidám jen jednu nepraktickou poznámku o posledním dění. Čtyři zkoušky mám za sebou, jedna nic moc, další dobrá a zbývající dvě jakž takž. Výsledky se dozvím nejspíše někdy koncem června. Dále mě čekalo řešení nečekaného problému kolem bytu, kdy se jeden ze spolubydlící z ničeho nic ozval, že nakonec v září nepřijede, takže nájemní smlouvu na další rok, kterou měl u sebe tři týdny, nepodepíše. Stresu tedy rozhodně nebylo málo.

Nejprve tedy dodávám několik dlouho slibovaných fotek z výletu do St. Andrews. Dále přidávám pár snímků z Loch Leven, jezera v nížině, na kterém se nachází ostrov s hradem, ve kterém byla vězněna Marie Stuartovna (lodní přeprava na ostrov bohužel funguje jen v létě). Nakonec jsem našel rok staré fotky z Glasgow, které jsem opomněl nahrát, neboť tento zápisník byl mimo provoz.

Byly také zveřejněny data zkoušek, takže již tradičně připomínám kdy držet palce (britského letního času):

7. května, 9:30-11:30
9. května, 14:30-16:00
14. května, 14:30-16:00
21. května, 9:30-11:30