Tak nejprve povím pár věcí k samotnému místu, protože asi ne každému se při tom něco vybaví, na rozdíl od Pekingu, Velké zdi či Šanghaje. Guilin je na čínské poměry malé město (400.000 obyvatel) v provincii Guangxi (Kuang-si). Krajina kolem něj je v Číně velmi proslavená a jedno čínské pořekadlo praví zhruba: „Guilinské hory a řeky jsou ty nejlepší pod nebem.“

Tento výlet jsem nevymyslel tentokrát já, ale jeden český kamarád Roman. Z početné skupiny lidí, se kterými výlet plánoval, jsem nakonec zbyl jen já a Abbie, Romanova hongkongská kamarádka. Ta, jakožto jediná mluvící plynně mandarínštinou, se chovala víceméně jako naše průvodkyně a všechno zařídila. Krom jazykové vybavenosti se ráda baví s lidmi, je nesmírně milá a nestydí se opakovaně ptát na cestu kolemjdoucích v rozmezí 5 metrů, takže jsme nikde dlouho nebloudili.

Nepříjemné zážitky jsme měli jen dva. První byl cesta do Guilinu, která vlakem trvá kolem 13 hodin. Na cestu tam bohužel neměli místa v lůžkových kupé, takže jsme měli jen místa na sezení. Původně jsem si říkal, že to nebude zas tak hrozné, protože čínské vlaky, se kterými jsem předtím cestoval, byly poměrně pohodlné se širokými sklopnými sedačkami. Bohužel vlak do Guilinu nepatřil k nejmodernějším a sedačky představovaly tvrdé nesklopné lavice. Sedět takhle 13 hodin je samo o sobě nepříjemné. Další dimenzi nepříjemnosti tomu přidal přecpaný vagón, kde spousta lidí nemělo místo k sezení, takže stáli, seděli či leželi v úzké uličce. Do toho několik řvoucích čínských dětí, průvodčí vyřvávající jména stanic či deprimovaná pracovnice čínských drah snažící se prodat ohebná kartáčky na zuby a zubní pastu. (Ve vlaku do Kantonu se mi to nestalo, ale údajně je běžné, že se v čínských vlacích snaží prodávat všemožné předměty.) Ve zpátečním vlaku jsme naštěstí měli lůžková místa.

Druhá nepříjemnost se stala v Yangshuo, malém městečku kousek od Guilinu. Roman zde zarezervoval pokoj pro tři, ale rezervace nám byla nečekaně zrušena, protože jsme kvůli dopravní zácpě dorazili po šesté (což ale nikde nebylo zmíněno). Volná místa neměli a ani v okolních hotelech nic nebylo. Naštěstí se nám, resp. Abbie, přes místní cestovku podařilo domluvit na rychlo jiné ubytování.

Zde jsou fotky:

https://picasaweb.google.com/115381441536795919346/Guilin?authuser=0&authkey=Gv1sRgCM365f_kn8X3bQ&feat=directlink

Na nich jsou k vidění místa z našeho itineráře. První jsme navštívili rýžové terasy nedaleko Guilinu. Při tom se zastavili ve vyumělkované turistické vesničce žen s nejdelšími vlasy na světě z etnika Yao (Jaové). Mimo Yao v Guangxi ještě žijí menšiny Miao (Miaové) a Zhuang (Čuangové). Druhý den jsme se plavili po řece Li do Yangshuo. Řeka Li a Yangshuo jsou obklíčeny úchvatnými krasovými útvary – je zde i „20-yuanový plac“, tedy výhled na krajinu, která je na zadní straně 20-yuanové bankovky. Po plavbě jsme ještě navštívili rybářskou vesničku Xingping, park Sedmi hvězd a buddhistický chrám u něj. Další den jsme si půjčili kola a jeli do turistického parku Shangri-la a následně zpět podél řeky Yulong. Poslední den jsme navštívili Stříbrnou jeskyni.

K tomu výčtu míst musím dodat, že mě zaujaly pouze rýžové terasy, plavba lodí a projížďka na kolech. Ty ostatní místa byla na můj vkus „přeturističtělá“, což je důsledkem toho, že mezi Číňany patří Guilin k top destinacím a místní se z toho snaží vytřískat co nejvíce. Příklad budiž Stříbrná jeskyně, která je poměrně rozhlehlá, ale umělými zásahy ztratila jakékoliv přírodní kouzlo: jednak podivné pestrobarevné osvětlení, jednak vybetonované stropy v některých částech. K tomu se ještě uprostřed jeskyně nacházel obchod se suvenýry a při východu z jeskyně musel člověk projít 4 či 5 dalšími obchody se suvenýry. A podotýkám, že vstup do jeskyně byl placený.

Ještě jedna náhoda při cestách v Guilinu byla, že jsme několikrát narazili na jednu skupinku Čechů na turistickém zájezdu. No, jelikož mám jiné povinnosti, tak tímto vyprávění ukončím. Je toho na vyprávění víc, třeba kolem místních jídelních specialit, ale na to se mě kdyžtak ptejte jednotlivě, koho to zajímá.

Než propracované recepty jsou to spíše jen nástiny – množství všeho odhadujeme podle hladu a chuti (tedy koření po špetkách), respektive u studentů (a tedy i u mne) je to spíše dané „co dům dá“.

Chilli brambory
Oloupejte a nakrájejte brambory a mrkve. Pokud máte nějaké maso (např. párky), naporcujte jej a osmahněte na oleji. Poté přidejte nakrájenou jarní cibulku a nějaké koření (chilli, pepř, kari, kmín…), které máte po ruce. Chvíli (minutku) smažte a přidejte naporcované brambory a mrkve. Pokud máte rajče, tak jej načtvrcené přihoďte, a následně nějakou dobu smažíme. Pokud vás začnou bolet ruce od míchání, trochu podlijte a povařte, než je to hotové (brambory změknou).

Okurkový salát
Tohle je poměrně klasické jídlo, které se podává jako aperitiv k nějakému hlavnímu jídlu. Recepty se poměrně různí, takže zkusím nastínit nějaký souhrn. Nejdříve tedy musíte omýt a nakrájet okurku (různé recepty používají různé druhy okurek – buďto jednu dvě velké klasické, nebo třeba několik nakládaných) – už zde je několik variant: na kolečka, podélné proužky (hranolky), kostičky či půlené/čtvrcené „osmiúhelníky“ (které vzniknou, když rozpůlíte či rozčtvrtíte okurku a vykrojíte z ní vnitřek se semínky a pak tyto části nasekáte). Aby kousky okurek lépe nasály dresink a byly křupavější, existuje opět několik způsobů jak je vysušit: pořádně naklepat okurku předtím, než ji nakrájíte, otřít kousky papírovou utěrkou nebo je na půl hodiny v cedníku zasypat solí, která je vysuší (sůl pak papírovými utěrkami setřít). Než se vysuší, můžete si připravit onen dresink. Jeho složení také není univerzální – základem je většinou promíchání pár lžic světlé sójové omáčky a octu (z rýže či červeného vína), trocha sezamového oleje… Soli, drceného chilli, hnědého cukru, zázvoru… Můžete přidat ještě třeba nakrájený (a klidně na oleji osmahnutý) česnek či čerstvé chilli papričky. Vysušené kousky okurky dejte do nádoby, zalijte dresinkem a nechte buďto přes noc, nebo 3-4 hodiny v lednici uležet.

„Rajčatová smaženice“
Rajčata nakrájíte na osminky. Rozkvedlaná vejce slijte na rozžhavený olej, potom co se osmaží jedna strana, převrátíte a placku (respektive placky, jelikož se určitě něco přetrhne) lehce dodělejte, odsunete v pánvi a do volné části přidáte nakrájená rajčata. Chvíli smažíte, posolíte je a poté co z nich vyteče šťáva, přidejte trochu cukru, promíchejte s vajíčkem, stáhněte plamen a pod pokličkou tak minutu duste, promíchejte a hotovo… Může to být jako samostatné jídlo, nebo se k tomu hodí třeba rýže, nudle nebo chléb.

Čínské palačinky
Opět zde naleznete různé postupy. Základ bývá stejný: smíchat vařící vodu s hladkou moukou, přidat sůl a cukr. Někdy se přidává vajíčko a mléko, případně ještě nakrájená jarní cibulka, nějaká uzenina atp. Následně buďto těsto lijte na rozpálenou pánvičku jako u normální palačinek, nebo se z něj uplácá kulička (trochu jiná konzistence) na pomoučněném povrchu, která se nechá půlhodiny uležet, poté se rozválí a vyřezají se z toho placky. Jedna strana placky se potře sezamovým olejem a placky se těmito potřenými stranami na sebe přiklopí a nechají chvilku uležet. Nato dvojplacky rozválejte na pomoučněném povrchu a po chvíli lehce osmahnete. Placku pak rozdělte na dvě. Jedná se především o přílohu k jiným jídlům.

Další tipy
Pokud máte ve svém městě nějaký asijský obchod, doporučil bych nákup čínské chilli omáčky s nakládanými černými fazolkami. Vypadá to takhle:

Jedná se o poměrně univerzální pokrm – jednak ji můžete přidat do nějaké vlastní omáčky, jednak ji můžete jíst samotnou (pokud vám nevadí silně pálivá příchuť). Buďto se dá jíst s nudlemi, nebo klidně lze udělat instantní rizoto promícháním s rýží, případně kdo chce, rozetření na toust také není problém. Existuje ještě varianta s nakládanými oříšky, ale černé fazolky mají pro mě takovou „neutrální“ chuť.

Co bych dále doporučil pořídit z asijského obchodu a dovybavit si tím lékárničku, je bylinný čaj kam wo char. Jedná se o směs čínských bylinek vylisovaných do kostek a mohu potvrdit, že vzniklý čaj je velice účinný a hodí se především v raných fázích rýmy a nachlazení, jejichž doprovodné příznaky často spolehlivě zažene.