6.2.10

Buzer a počtení

A áčka z informatik…

Už jsem předtím mírně naznačil speciální pravidla v laborkách. To vše ještě přiostřují pohnutí PhD studenti, kteří mají na starosti známkování protokolů – praktiky stylem -20% bodů za použití čtverečkovaného místo linkovaného papíru, vyhazování nepřidělaných papírů s grafy z protokolů apod. Matematická a fyzikální stránka mého studia je tedy poměrně frustrující.

Dál jen pro zajímavost je poslední číslo Edinburgh Review věnováno Česku (překlad jednoho článku zde: http://www.blisty.cz/2010/1/26/art50920.html). No a z opačné žurnalistické strany se mi pod nos dostal tento článek: http://www.novinky.cz/cestovani/189962-edinburgh-metropole-s-historii-na-kazdem-kroku.html. Tím jsem tedy chtěl čtivcům trochu vynahradit mojí neaktivitu v psaní.

Jinak nic moc nového. Maximálně že předevčírem se pod slovanským spolkem promítal Spalovač mrtvol (Estonec si jej vybral ze tří českých filmů, které jsem mu doporučil na promítání)… Byl to takový experiment, jak bude film působit; nakonec to dopadlo tak, jak asi mělo. Po promítání se pomalým krokem odebíraly bledé zaskočené tváře ze sálu, takže se nenaplnila ona možnost Spalovače mrtvol jako černé komedie, podnícené neustálým smíchem Poláků. Ne, naopak všichni byli poměrně zaražení.

Štítky: , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

23.1.10

Známky… stále nevím

Za poslední výluku ve psaní může moje vidina, že další příspěvek zveřejním, až se dozvím známky ze zkoušek…

Vím zatím jednu, dokonce i už oficiálně, a to obávanou fyziku. Mám z ní Áčko (takže držení palců od vás všech se určitě vyplatilo) – věděl jsem to neoficiálně (z “feedback session” ke zkoušce, kde jsme měli možnost nahlédnout do našich opravených řešení) už víc jak týden, oficiálně to univerzitní administrativa zveřejnila zhruba před třemi dny. Tehdy se začal sekat univerzitní portál a objevila se na něm ona známka, takže jsem čekal, že budou přibývat i další, ale stále nic… Co jsem slyšel, tak se skoro naplnil můj žert, že budou přidávat každý den pár známek ze stovek předmětů – zaslechl jsem totiž, že minulý rok například zveřejnili informatiku až v únoru. Spolubydlící říkal, že v Americe všechny známky zveřejní do dvou týdnů, takže rozhodně další britská specialitka.

To mi připomíná pro ty z vás, kteří jste měli možnost se s ním setkat – Eurotrip zdárně dokončil. Jen v krátkosti: Vídeň se mu líbila nejvíce (jakožto muzikantovi) a byla to jeho nejklidnější (tj. hlavně nejstřízlivější) evropská zastávka; v Paříži bylo skoro všechno zavřené (včetně Eiffelovky) a bylo tam dost draho. Na podrobnější vyprávění si kdyžtak kontaktujte jeho.

V bytě je jinak novinkou jen to, že Brit se odpojil od našeho sdíleného hospodářství, což je takové logické vyústění, protože byl v podstatě jediný, kdo měl kdy nějaké připomínky k obsahu nákupů (“Maso? K čemu potřebujeme maso? Proč jste koupili tak velkej kus sýra?” atp.). Takže se nyní stravuje na vlastní pěst podle svého tradičního gusta – instatní nudle, suché cornflaky, sem tam nějaké ovoce a svátečně si ohřeje fazole.

Dál jsem tak nějak rychlokurzem dohnal své nedostatky v okusení skotské kultury. Zaprvé jsem ochutnal haggis, což je asi nejtradičnější skotský pokrm (směska převážně ovčích vnitřností, připomínalo mi to trochu chuťově jitrnici), díky společné večeři se sousedkami. Co mě překvapilo, je, že v podstatě žádný Skot si nedělá haggis hrdě po svém, ale všichni si ho vaří z instantního polotovaru (nad nímž jsem se před měsícem ušklíbl, že si můžu národní pochutinu uvařit lehce sám; netušil jsem ale, že to je prakticky jediná užívaná cesta – holt Británie a instantní jídla). Zadruhé jsem i poznal ceilidh, tradiční skotskou taneční zábavu… Teda… Jeden opilý Skot nám někdy kolem pěti ráno v naší kuchyni uspořádal takový krátký improvizovaný ceilidh a pokusil se předvést skotské tance, co se na ceilidhech tancují.

Mimo to mi samozřejmě začala škola. Informatiky mají v tomhle semestru pomalejší rozjezd, takže si nestěžuji. Oproti tomu matiky a fyzika mají dost široký záběr, obsahující už tu pravou “vysokoškolačtinu” (tzn. nejen opakování a prohlubování předchozích znalostí), takže přípravy, aby člověk vůbec tušil, co se probírá, mi uždíbly z toho malého kousku volného času ještě víc. K tomu ještě přichází fyzika se svými perverzními pravidly (u zkoušek třeba nebyly žádné vzorce) na laborky, kdy se píšou protokoly rovnou na místě do čistopisu a protokoly si nemůže člověk vzít domů. K tomu ještě krásné dojíždění univerzitním spojem na místo laborek, kdy 20 minut mrznete na zastávce a pak vám a dalším třiceti lidem zablokuje řidič vstup do autobusu, že víc lidí nesmí pustit… Další spoj potom už nejede a ať žijí dlouhé procházky!

Štítky: , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

28.11.09

Deštníková apokalypsa a přístav

Krátká výplň dlouhé pomlky…

Všechno s Českem související proběhlo fajnově. Prší tu pochopitelně často, avšak někdy je to doprovázeno nepříjemným vichrem. No a jak nadpis naznačuje, nedávno byl vichr dost nepříjemný. Ačkoliv jsem svůj malý skládací deštník vždy radši schovával při náznaku zafoukání, nyní jsem to nestihl a vítr zdemoloval jeho konstrukci (že jsem nebyl výjimka, naznačovaly desítky potrhaných deštníků na ulicích). Koupil jsem si tedy nový deštník, tentokrát neskládací, s pevnou konstrukcí za 7 liber, tak snad mi vydrží o něco déle.

Dál mi sem dorazil jeden balík a britští pošťáci zjevně praktikují podobné metody jako ti čeští, takže jsem namísto balíku nalezl jen upomínku ve smyslu: “Promiňte, ale nebyl jste k zastižení. Zásilku si můžete vyzvednout do týdne na adrese…” Aha a zde přišla jedna příjemně nepříjemná věc – balík jsem si mohl vyzvednout v přístavu v balíkarně, což rozhodně není centrum, kam spadá moje adresa, a tak 5-6 kilometrů odsud. Nakonec to ale nebylo tak hrozné, protože pěší cesta vedla přes jeden rozlehlý park, který jsem prošel jen jednou krátce při onom výšlapu na Arthur’s Seat, takže jsem viděl další jeho části, a na závěr jsem i zašel v přístavu na pláž, která rozhodně stála za vidění (bohužel v moři se tu normální teplomilný člověk nevykoupe). Mám z toho i pár fotek, ale jelikož moje zaneprázdněnost prací, úkoly, zkouškami teď dosahuje svého maxima, nahodím je spíš až po 18. prosinci.

Štítky: , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

30.10.09

Guláš, Samotáři a budějovická plzeň

Většina testů za mnou a 6 neděl do zkoušek…

Některý testy šly, některý míň… Objektivně to budu moci posoudit až za tejden dva, co se dozvím výsledky. Jinak jsem tohle a tak nějak den poté celkem stylově oslavil Den vzniku samostatného československého státu. K večeři jsem ukuchtil pravý guláš a k tomu pytlíkové houskové knedlíky. Večer pak byla na moje doporučení pořádána promítačka Samotářů slovanským spolkem, kam jsem z Tesca donesl pár piv značky Bohema, které se vydávají za plzeň a vaří je Budějovice. Tak jednak se na promítání sešel rekordní počet Čechů (kolem 8), jednak se tenhle film neokouká. Navíc zážitek byl obohacen o reakce Polaků, kteří, jak jsem dříve psal, že jim čeština přijde nehorázně vtipná, se náhodně tlemili i u běžných dialogů. A jedna slečna z Hongkongu (asi jediná neslovanka na promítání) mi špitla, jestli není náhodou Ivan Trojan něco jako český Mr. Bean – poněvadž ňákou takovou debatu jsme doma již vedli, tak jsem přikývl, že i docela jo.

O víkendu se jedu podívat (nejen) na lochnessku, takže za nějaký ten týden, bude-li čas, se těšte na fotky.

Štítky: , , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

18.10.09

Polsko, opilý spolubydla a logické zlo

Několik veselých i méně veselých událostí z posledních dnů…

Zašel jsem na promítání polské komediální gangsterky Chlapi nepláčou (v angličtině to má zmatečně stejný titul jako ten slavný americký film Boys Don’t Cry), pořádané slovanským spolkem. Bylo to docela fajn, taková oddychovka. Mám k tomu dva poznatky. Zaprvé v Polsku nejspíš funguje filmový průmyslu jako u nás, tedy v mainstream filmech stejné tváře herců pořád dokola. Aspoň teda mi to tak přišlo, protože pár herců jsem zahlídnul i v nedávné (českopolské) Operaci Dunaj. Zadruhé jsem zjistil, že taková ta profláklá historka či skoro polovtip o chlápkovi, co hulil trávu a řídil, když v tu náhle ho zastavili policajti, že mají problém s autem, jestli by je nemohl odtáhnout na laně (kdo nezná, bylo to třeba v jednom výstupu Miloše Knora v Na stojáka), není jen českou specialitou, ale znají ji i v Polsku, a dokonce se to nebojí troškovsky zakomponovat do celovečeráku.

Jinak k Polsku jsem chtěl ještě dodat, že až tady jsem si uvědomil, že Poláci jsou jakýmsi způsobem vysazení proti Čechům. Už jsem teda slyšel dřív, že Čech je typická hloupá postava v polských mezinárodních vtipech, ale ještě jsem tu třeba zjistil, že spojením “český film” označují situace, kdy nikdo neví, o co jde. Nebo že když slyší češtinu, tak se můžou podělat smíchy. Třeba neuvěřitelně vtipný jim přijde slovo “letadlo”… A víte, jak je to polsky? No, stejně jako pa ruski - “samolet”.

Jo a na promítání jsem potkal další dva Čechy – juhů! Doma mě pak čekalo za pár hodin překvápko, neboť se rozrazily dveře a americký spolubydla se slovy “Ahoj Tome” padnul čumákem do postele. Následovala hodina, kdy jsem měl každou chvíli záchvat smíchu, protože jednak se kolega rozhodnul svůj vrcholný opilecký stav za každou cenu prezentovat dalším lidem v bytě, jednak měl neuvěřitelné hlášky (případným zájemcům, lehce znalým americké kultury, mohu citovat některé hlášky po nějakém soukromém komunikačním protokolu, případně 28. prosince a dál ukázat naživo, hehe).

Na jedné nedávné přednášce z logiky jsme se dozvěděli, jaké logické díry mohou mít bankovní protokoly. Nečekal bych, že je o den později okusím na vlastní kůži. Narozdíl od přednášky, kde to bylo prezentováno poměrně pozitivně (jako způsob, jak se člověk může nelegálně obohatit), moje zkušenost zas tak pozitivní není, neboť mi byl strhnut podruhé nájem za tento měsíc. A to vše jen díky tomu, že jsem příkaz na zaplacení nájmu provedl ve zvláštním období mezi datem, kdy se univerzita ptá banky, jestli jsem už zaplatil, a datem splatnosti. Na tuhle skutečnost jsem ihned slušně upozornil ubytovací služby, tak snad to co nejdřív vyřeší a druhou platbu přesunou na další měsíc, nebo mi vrátí.

To jest vše. Teda zapomněl jsem ještě zmínit jeden požární alarm (jelikož tu to řinčí skoro ob den, zvlášť klukům v přízemí se to při vaření povedlo již několikrát spustit, tak už to tolik nepitvám), který byl v poměrně “přívětivých” 4:40 ráno – krásný to budíček, co? Jak podotknul Skot: “Lidem, kterým se podaří v takovou hodinu spustit požární alarm, by se ten byt měl podpálit.”

Štítky: ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

15.10.09

Venca, strouhanka, úkoly a tak

Pár výstřižků z denní rutiny…

Nějak jsem nezamýšlel sem psát cokoliv o politice, neboť jí jednak příliš neholduji, jednak je jí plný internet. Jen prostě teda krátká vsuvka o našem prezidentovi, poněvadž v posledních dnech jsem si o něm při náhodném listování novinami přečetl asi 4 články. Je to docela sranda. Tady ho většinou označují buďto za naději pro záchranu Británie, či za pomoc pro konzervativce (podle politické orientace daného deníku). K tomu jsou docela vtipné třeba politické komentáře ve smyslu: “Nevěřím tomu, že budou Češi dvakrát s to nás zachraňovat, když se jedná o národ, který jsme podrazili před Druhou světovou válkou.”

Poskočme dále. Už jsem tu koupil asi 3. strouhanku a pořád to není ono. Tahle tescácká je lepší než jedna ze Sainsbury’s, jelikož má menší strouhance, ale celkově je taková umělá sterilní a po osmažení to vypadá asi jako těsto, ve kterém bydlí v KFC kuřata. Až ji doděláme, tak zkusím nějaký polský obchod, protože Poláci by tam podle všeho měli mít stejnou jako my asi za 50 pencí nebo libru. Když ne, holt mám další surovinu na seznam, kterou si po Vánocích zabalit do kufru.

Vrátily se mi první práce a jsou celkem dobře hodnocený, tak snad se budu držet. Předevčírem jsem zašel na filmový večer naší koleje. Nakonec se promítalo Chicago, což celkem ušlo (asi lepší než Step Up, který holčičí většina z rozsáhlé DVD sbírky vybrala do finálního výběru). A toť pro dnešek vše, přátelé…

Štítky: , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

5.10.09

Národní galerie a systém

Aneb kdo maká za tři, občas má i čas o tom napsat…

Na doporučení jedné Bulharky - to jsem taky asi nezmiňoval, ale Bulharů jsou tu stovky (aneb pasát fouká vlídný, nové jméno edinburghu dá) - jsem se vypravil do Národní galerie Skotska (vstup zdarma!). Byl jsem poměrně překvapen obsáhlou sbírkou. Kromě tedy oddělení s malbami skotských národních umělců jsou zde části s díly evropských umělců od cca 14. století až do konce 19. K mému údivu skýtá řadu kusů z tvorby významných jmen jako Raphael (renesance), Rubens (baroko), většiny impresionistů (a to jsem si myslel, že jejich obrazy jsou rozděleny mezi Francii, převážně Musée d'Orsay, a soukromé sbírky) atp. Kupříkladu jsem zde narazil na nejméně jednu malbu od Van Gogha, kterou jsem viděl před rokem na souborné výstavě jeho díla ve Vídni – tehdy bych opravdu nečekal, že to bylo zapůjčeno ze Skotska.

Od kultury ke škole. Před pár dny se mi na univerzitním portálu konečně objevil DoS + že jsem jako oficiálně zapsán a moje docházka je potvrzena univerzitou, což mě poměrně uklidnilo, protože univerzita teď, podle slov přednášejícího na fyziku, začne čistit předměty od lidí, kteří nedorazili. Uf! Dál jsem zjistil, že school rep (jakýsi zástupce všech studentů za fakultu) na School of Physics je českého původu. No, dozvěděl jsem se, že moje zaúkolovanost a časová vytíženost není u mého oboru nic neobvyklého, poněvadž obsahuje hlavní předměty ze 2 fakult – osobně prý znal 2 lidi, co to za posledních 5 let dotáhli do třeťáku a dál, ostatní to buď vzdali, nebo si změnili obor. Tak mi držte palce (i ty na nohou), budu to víc než potřebovat.

Nakonec bych si dovolil krátkou noticku ke systému klasifikace, páč to může některé z vás zajímat (a já jej taky pořádně neznal, než jsem sem přijel). Takže před odjezdem jsem slyšel různé věci, jakože tu nejsou žádné zkoušky jako u nás a tak, ale trochu mi vrtalo hlavou, proč je na akademickém kalendáři vyznačeno zkouškové období (že by pro nějaké bakalářské zkoušky nebo tak něco, huh?). Pravda je tak poloviční: náš systém zápočet->ústní zkouška tu není, ale zkoušky mohou a nemusí být, záleží na předmětu. Já osobně budu na konci semestru skládat (písemné) zkoušky ze všeho, jen mám u každého předmětu odlišný podíl na výsledné známce – někde 100 %, někde zas 90 % (10 % test v půlce semestru) a jinde třeba 85 % (15 % úkoly). Co jsem se bavil s různými lidmi, tak absenci zkoušek mají převážně asi jen humanitní obory, že třeba na právu mají 100% podíl známky z esejí v průběhu semestru (a k tomu tuším 8 hodin přednášek týdně, takže zřejmě asi ještě větší pohoda než u nás).

Štítky: ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

22.9.09

A už to začalo…

První přednášky za mnou a tak…

Aplikovaná matematika byla započata celkem sympaticky shrnutím základních poznatků, což se mně vcelku hodilo, páč jsem si u některých zápisů nebyl jistej, jak je přečíst v angličtině. Náročnost AM (a Matematických metod) bude ale podle slov přednášejících a dle stručného materiálu o obsahu předmětů stoupat exponenciálně. Tak uvidíme.

Úvod do předmětů kolem informatiky byl sice hodně obecný, ale leccos nasvědčovalo náročnosti hned od začátku - ať pohled na samotné přednášející (profesor funkcionálního programování byl i jeden z lidí, co navrhovali zde vyučovaný jazyk Haskell), nebo zadání přečíst přes 50 stránek z učebnice, kterou si asi málokdo stačil sehnat, do pátku...

A zítra fyzika... Jo a stavila se tu manažerka ohledně požárního poplachu - říkala, že chápe, že to byl omyl, a že prostě do příště na to bacha, jinak 75 liber pokuta. Uf!

Štítky: , , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

20.9.09

Den osm: Pseudopožár

Jak završit týden plný strastí lépe než planým požárním poplachem?

Nuže sotva jsme se zpamatovali z ranního šoku s opilým Anglánem v koupelně, přišla další rána. K obědu jsem se rozhodl udělat pár smažáků s hranolkama, jenomže kombinace nefungujícího odsávače nad troubou, vzdálených oken s dementním otvíráním a přespříliš citlivého detektoru kouře nám pochoutku narušila. Standardní kuchyňský čmoud, vyvětratelný do dvou minut, rozjíkal alarm – naneštěstí se zde jaksi nepočítá s možností takovéhoto omylu či vlastního uhašení apod., takže houkání nelze zastavit, ač už není přítomen žádný kouř (možná opatření proti kuřákům), celý blok musí ven a do pár minut přijedou hasiči.

Ve výsledku z toho sousedi spíš měli srandu stylem “Jste připekli popcorn? To se stalo lidem vedle taky.”, nasraní byli jen hasiči, který nás seřvali za to, že jsme se ihned neřídili těmi požárnickými pokyny, tzn. že jsme nevypadli rovnou ven, ale snažili jsme se dovolat někomu ze správců a podobně… No, holt alarm funguje více než dobře (na rozdíl od většiny ostatního vybavení) a snad nám ten mnou vyvolanej cvičnej výjezd nenaúčtujou.

Štítky:


Čítaj dalej, zbloudivče...

Den sedm: Bál

Aneb jak vypadají následky britského binge drinkingu v praxi…

Na poledne jsem zamířil na oběd od sdružení Slovanů, kterého jsem členem. Popravdě řečeno to oběd moc nebyl, spíš chleba, polské máslo, sýry, okurky a tak. Ale tak lepší než nic. Potkal jsem zde Jonáše, který se zotavil z prasečí chřipky a svůj zdravotní stav se rozhodl podrobit celkem silné medicíně: členství ve Water of Life (sdružení kolem whisky), v Inženýřích (sdružuje studenty různého inženýrství, ve skutečnosti je to spolek s největší chlastací pověstí) a ve Slovanech (tam jsem taky, ale řekl bych, že není potřeba k tomu nic dodávat). Zašli jsme na kafe a pokecali – jsem poměrně rád, že jsem tu konečně regulérně potkal nějakého Čecha (nepočítaje náhody z international day).

Pak jsem se vrátil do bytu. Amík mezitím vyrazil na poslední možnou prohlídku hradu (zkoušel to asi 3x, ale vždycky tam bylo plno), bohužel opět neúspěšně (byl 45. a míst bylo 40)… Takže si koupil flašku ruma na uklidnění.

Večer jsme společně vyrazili na Freshers Ball. V sáhodlouhé frontě si ale Amík uvědomil, že zapomněl svůj FW Pass na vstup – já si FW Pass nekoupil, takže jsem si půjčil Italovo a hodil tam svojí fotku… Slečna u vchodu sice trochu divně koukala, že jméno a podpis na FW Passu nekorespondují s občankou, ale nakonec mě vpustila. Narazil jsem tam na pár lidí, co jsem poznal na úterním School Meetingu. Bál ale stál celkem za prd a většina lidí po chvíli odešla, takže jsem se vypravil domů.

Někdy v ranních hodinách dorazil v podroušeném stavu i Amík, pustil si do sluchátek Beethovena a ulehnul. Což o to… Někdy po čtvrtý ráno nám na dveře začal klepat Ital, že Anglán leží na zemi zamčenej v koupelně. Tak jsem mu pomohl dvoumetrovýho Anglána odtáhnout do postele. Alkohol holt mete všude, místní ceny mě osobně však celkem vedou k ethanolové zdrženlivosti.

Štítky: ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

18.9.09

Den pět: Banka

K poslednímu postu jsem zapomněl dodat, že jsme se stihnul zaregistrovat u doktora. V podstatě úspěšně, tak jsem zašel další den i do banky…

Objevil jsem totiž jednu, kde kupodivu nechtějí měsíční poplatek za vedení účtu a nemusí k tomu být vklad pět tisíc liber… Jenomže jsem netušil, že v Británii je zřízení účtu proces složitý, kdy člověk musí s hromadou formulářů několikrát navštívit banku. Slečna u přepážky mi tedy sdělila, že ve čtvrtek ani v pátek nemají volné termíny schůzek, takže mám přijít po víkendu. Nu což.

Pak jsem zašel na seminář k hledání práce při studiu a na prohlídku hlavní univerzitní knihovny. Celkem užitečný. Na to jsem se šel projít po místě, kde se prezentovaly všechny zájmové skupiny. K několika jsem se zapsal (třeba Slovanský spolek), když to bylo zdarma, nebo jsem se jen připsal na mailing listy. Večer jsem zašel s Anglánem na Freshers Con, akci pořádanou sci-fi a fantasy spolkem. Nejdřív se promítalo Zpátky do budoucnosti, potom byla pizza a pití zdarma. A zopákla se situace jako s CompSocem, takže jsem se z blbého pocitu, že jsem toho tam projedl moc, přidal (popravdě členové tohodle spolku mají zdarma přístup do knihovny se scifi a fantasy, což je docela fajn). Potom přišel na besídku nějaký místní autor, co napsal asi tři fantasy knížky – celkem zajímavě hovořil o obecných problémech fantasy, scifi a literatury obecně v dnešní době. Nakonec proběhl pub quiz, kdy jsme s Anglánem byli přirazeny do jedné skupiny. Poněvadž jsme se nemohli dohodnout na názvu týmu, každý plácnul jedno slovo a vzniklo cosi jako: “Pštros ne norský FireFly potopen”. Byli jsme předposlední (celkem by se šikly Pavlovo znalosti Star Treku) – já si užil svoji světlou chvilku, když přišla otázka, jakým slovem RUR obohatila svět science fiction.

Štítky: , , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

16.9.09

Den tři: Zápis a imatrikulace

Po všech strastech hurá ke studiím?

Ráno jsem vyrazil na úvodní přednášku School of Informatics do oné hnusné budovy. Dozvěděl jsem pár obecných informací o studiu, potkal několik lidí, co jsem předtím poznal online jakou budoucí spolužáky, a nakonec jsme se všichni přesunuli do vedlejší (o něco vkusnější) budovy Informatics Forum, kde jsme se podškrábli k informacím o bezpečnosti, dostali heslo k UNIXovému kontu a následně vyrazili ke stolkům se jménama profesorů, kteří nám byli přiřazeni jako Director of Studies, jakýsi studijní advokát k univerzitě, který člověka zapíše na domluvené předměty atp. Můj DoS je Dr. Danos, tak jsem se podepsal na schůzku s ním ve 2.20 odpoledne.

V přízemí zároveň probíhala prezentace CompSoc, tedy zájmové sdružení pro lidi kolem kompů. Dělo se tam snad všechno, co se dá shrnout pod pojem “geeky” – ProEvo a MarioKart na konzolích přes promítačky na zeď, na protější zdi Twitter compsocu, roboti, papírové makety věcí ze Star Wars, Linuxačka s tričkem “Dělám to s Ubuntu”, všude na zdech siluety Pokémonů, které člověk mohl po vstupu do spolku hádat na papír do binga (pro vstup do binga člověk musel najít 8 lidí s nějakými “geeky” vlastnostmi – vlastní Android telefon, umí žonglovat, slaví den Pi atd.). Bylo tam ale jídlo a pití zdarma a poněvadž jsme tam projedl mnohem víc, než je roční členský příspěvek (3 libry), cítil jsem se poněkud provinile a do spolku vstoupil.

Pak jsem zašel domů uvařit oběd (tentokrát Ježíšovo kámoši nedonesli sendviče a polívku na náměstí) a nato vyrazil na onu schůzku s DoS. Dorazil jsem tedy ke kanclu, jenomže nikdo nikde, načež se objevil maník, co měl mít schůzku přede mnou, že tam čeká už čtvrt hodiny. Tak jsme čekali, ale maník to po chvíli zabalil, napsal se na další den a odešel. Mýho poskakování si všimla slečna ve vedlejším kanclu, tak jsem se s ní dal do řeči a vypadlo z ní, že to je divný, že si myslela, že pan profesor tu není, poněvadž měl v sobotu svatbu a jel na svatební cestu a nebude tu tenhle týden. Na to nastal zmatek, slečna napsala několik mailů, začala pobíhat po budově, přizvala kolegu, zavolala někam a pak nás vyhnali zpátky do komanč-věže, že máme zajít na ITO. Tam vypukl podobný zmatek a ve výsledku mně (a dalším 2 souputníkům, co se mezitím při čekání na schůzku s DoS objevili) dala papírek s 2 emailovýma adresama, kam mám napsat.

Večer jsem se vyrazil projít na Calton Hill, kde podle doporučení Jíti z eMka je parádní výhled na celej Edinburgh… No a byl, absolutní nádhera – místo sentimentálního popisu ale zkusím někdy v budoucnu, až bude čas, nahodit nějaký fotky.

Štítky: , , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

13.9.09

Den nula: Přílet

Tak jaká byla moje cesta?

Začnu snídání, která byla pozitivnější – udělal jsem si pseudo-full English breakfast z Trenčianského párku s fazulou, slaniny a vajíčka; listerovsky jsem to zapil 1 jedenáctkou. Plus jsem snědl a vypil ještě další věci.

Let z Prahy byl silně stresující zážitek (z vlastních blbostí) a ještě teď z něj mám celkem trauma, takže jeho podrobnosti nebudu publikovat a schovám si je na vyprávění pro fajnšmekry. Takže jen výsledek: žiju, dopravil jsem se do Londýna, moje věci taky a ušetřil jsem tak 500-600.

Cesta z Londýna byla v pohodě, v Edinburghu čekal uvítací tým univerzity. Vyfasoval jsem od nich uvítací balíček s informacema, britskou SIMku s kreditem a vodu. Po asi čtvrthodině čekání si nás vyzvedl řidič, že nás rozveze na koleje – zjistili jsme, že skoro všichni potřebujem vyzvednout klíče, ale na všech kolejích to bylo do 10. Takže jsme všichni jeli na centrální recepci, kde se podle netu měli vyzvedávat klíče, když člověk přijede pozdějš. Tam je nám nedali, že nám můžou sehnat maximálně náhradní ubytování. Po hodině zmatků jsme tak všichni skončili na nějakym univerzitnim hotelu (Kenneth Mackenzie).

No, jinak se celkem nezastavím a furt někde lítám, takže zpravodajství bude publikováno se zpožděním (ostatně jako teď)…

Štítky: ,


Čítaj dalej, zbloudivče...

3.9.09

Bloggeři jsou degeni

Převážně. Jejich blitky nás zahlcujou. Informace, které měly být napsány propiskou na levném papíru a hnít na něčí půdě uprostřed ničeho, nachází vyhledávač při zadání jakéhokoliv hesla.

Tak tak. Zatímco dřív si něčí potřebu „vylít se“ trpělo jen nejbližší okolí, dneska trpíme skoro každý každým. Po oněm trápení si ale saháme sami a dobrovolně. Jako ukájení každé lidské tužby i krmení voyeurství přelezlo hranici normality. Toliko užitečné názory a popisy denních rutin, ach. Čti!

Je to neuvěřitelné. Do internetových vod jsou vyplavovány věci, jež by si soudný člověk nechal pro sebe či maximálně řekl pár nejbližším. Denně. Minutu po minutě. Digitální smetí vytlačuje všechno. Kdo se bojí doby informačního temna, asi si neuvědomuje, že kde takřka nic není, nic moc nezmizí.

Přes svoji skepsi a nechuť se ale musím uchýlit k tomuto kroku. Atomizovaná společnost se halí do webových struktur, navržených dle vlhkého snu nějakého autisty. Nelíbí se ti? Nechceš si přečíst, co PRÁVĚ ŤEĎ dělají lidi, které ani pořádně neznáš, nebo nesnášíš? Chcípni! Inu, vskutku mi tyto současné vynikající komunikační kanály dvakrát nevyhovují pro to, abych zůstal v kontaktu se širším okruhem lidí, které při svých životních strastech nyní na delší dobu opouštím.

Proto zakládám tento zápisník (už na samotné slovo na B jsem alergický) svých zkušeností s minimalizovaným promítnutím nálad a názorů. Vítejte... Nuže, kdo mě aspoň trochu zná, pochopil nadsázku již od nadpisu; pro ostatní uznávám specializované blogy a pár osobními také ukájím přirozené voyeurství, takže zdravím i tebe, náhodný návštěvníku.

Štítky: , , , , ,


Čítaj dalej, zbloudivče...