Finále

Tohle je dost možná závěrečný příspěvek tohoto zápisníku. Děkuji tedy známým za přízeň a náhodným kolemjdoucím, kterým bylo snad něco z toho čtení k užitku…

Nejprve jsem dnes odevzdal svou závěrečnou práci. Kromě elektronického odeslání zdrojových kódů apod. jsme měli ještě fyzicky předat dvě vytištěné a svázané kopie oné „diplomky“ (a podepsaná autorská prohlášení). Na rozdíl od Česka, kde ta vazba musí (možná i povinně) být profesionální tiskařská práce, to tady nebylo tak pompézní. Minulý týden jsme vyfasovali balíček, který mj. obsahoval desky a vazbu. V našem „krásném“ betonovém paneláku informatiky pak byly ve dvou patrech rozmístěny obstarožní děrovací a vázací stroje. Kdo tedy chtěl, mohl si DIY vytisknout a svázat závěrečnou práci, což jsem učinil i já.

Sice jsem chvíli váhal, zda by nebylo lepší to odnést do nějakého tiskařského střediska, po tom, co to vypadalo, že mých pracně vytištěných zhruba 60 stránek bude sešrotováno historickým mechanickým strojem. Nakonec to mám za sebou. Ještě mě čeká prezentace čili obhajoba před lidmi, co to budou známkovat, někdy kolem konce dubna a začátku května. A pak v tu dobu přijde můj poslední nával zkoušek (jako vždy uváděno v britském letním čase):

30. dubna: 9:30-11:30
4. května: 9:30-11:30
7. května: 14:30-16:30
8. května: 9:30-11:30
16. května: 14:30-16:30
22. května: 14:30-16:30
24. května: 14:30-16:30

Je toho dost, ale po tom, co jsem přežil minulý rok, mě už tolik neděsí takovéto zkouškové záplavy. To je asi tak vše. Po prváku jsem sem příliš nepřispíval – jednak mi ubývalo času, jednak také inspirace. S přibývajícím časem jsem si osvojil všechny ty zvláštnosti kolem života v Británii, že mě ani nenapadlo psát nebo mluvit o něčem, o čem bych předtím hned vyprávěl každému na potkání.

Abych to ale nějak uzavřel a trochu vynahradil onu absenci „historek ze života“, přihodím jednu peprnější, i když jsem to celé, jako většina studentů, sledoval jen zpovzdálí. V minulosti jsem okrajově zmiňoval to, jak obří studentská asociace funguje vedle univerzity (ona asociace vlastní bary, sportoviště, funguje pod ní cca 300 zájmových spolků atp.). Každý rok probíhají volby do této asociace z řad studentů, které mají poměrně masivní charakter – před čtyřmi lety i tehdejší americký spolubydlící na výměně říkal, že byl dost zaskočený, přestože byl zvyklý na „velkolepost“ všeho možného na jeho domácí univerzitě ve Státech. Před čtyřmi lety to navíc se souběžnými parlamentními volbami vyvolávalo zvláštní paradox: zatímco o parlamentních volbách nebylo skoro slyšet (částečně kvůli stropu na rozpočet volebních kampaní), o studentské volby zavadil člověk všude (univerzitní budovy byly „vytapetované“ volebními plakáty, nadšení příznivci všech možných kandidátů vám lezli do bytu atd.).

Toliko k připomenutí denní reality a nyní se dostanu k samotné historce. Zhruba před měsícem (zřejmě „čistou náhodou“ chvilku před dalšími studentskými volbami) všem studentům dorazil e-mail, že se svolává mimořádná schůze studentské asociace, kde se bude jednat o vyslovení nedůvěry jejímu současnému viceprezidentovi a o omezení (cenzurování a napomenutí) prezidenta: prezidentovi za to, že toleroval činy svého viceprezidenta, a viceprezidentovi za jeho několik měsíců staré přehmaty. V létě na svůj viceprezidentský blog napsal článek „Proč vám pliveme do pití“, kde si postěžoval nad tím, jak jsou servírky a barmanky o letních festivalech obtěžovány opilými zákazníky a studentská asociace s tím nic nedělá. Tím se tedy podle asociace dopustil poškození jejího dobrého jména. Pak si údajně v průběhu předchozí kampaně stěžoval, že studentskou asociaci ve skutečnosti řídí žena ve středním věku, a někdy na podzim si na Twitteru ulevil slovy „jebat staré lidi“, čímž se tedy dopustil sexismu a age-ismu. Plus onomu e-mailu ještě předcházela jakási neveřejná schůze v rámci asociace, co učinit s těmito dvěma neposlušnými pány, a únik dokumentů z těchto jednání do studentského tisku, ale nebudu zabředávat do detailů kolem tohoto pseudoskandálu, protože zas tolik mě to nezajímalo a měl jsem důležitější věci na starosti. Na samotné „mimořádné schůzi“ jsem nebyl, ale prý to bylo dobré divadlo jak ze strany žalujících, tak i obžalovaných pánů – viceprezident si prý přivedl svého spolubydlícího, který předstoupil a obhajoval jej, jak to vlastně všechno myslí dobře a co všechno pro život edinburghských studentů udělal. Nakonec to oba dva těsně v hlasování ustáli. Nemění to ale nic na absurdnosti celé situace. A není náhoda, že politikaření kolem studentských asociací bývá živnou půdou pro rekrutování do vyšší politiky: např. současný britský premiér nebo současný kontroverzní starosta Londýna se v mládí angažovali v rámci podobné studentské organizace v Oxfordu.

Možná to vyznělo trochu pochmurně, ale já to celé vnímám spíše s humorem. Nu, poněvadž jsem za dva měsíce z edinburghského studentského kolotoče venku a už se nejspíše nedokopu sem něco napsat, uzavřu to slovy Douglase Adamse: „Sbohem a díky za všechny ryby!“

 

Přidat komentář