Zápisek z Norska

Poslední rok začal, známky za poslední rok dopadly znamenitě, že jsem dostal cenu od Netcraftu, a abych napsal něco zajímavého, popíši svůj krátký výlet do Norska…

Času sem psát se mi pravděpodobně příliš nenaskytne a dost možná pak „zavřu krám“. Každopádně aby to tu úplně nezelo prázdnotou, věnuji jeden příspěvek mému výletu do Norska. Až tedy v posledním roce jsem využil skutečnosti, že Skotsko se nachází blízko Skandinávie (lety z Edinburghu do Osla jsou kratší než lety na sever Skotska) a operují mezi nimi různé nízko-nákladové aerolinky. Já konkrétně letem Ryanairem tam a s Norwegian zpátky. Norwegian musím pochválit, protože prakticky za stejnou cenu nabídli mnohem větší komfort (odlet z hlavních letišť, nikoliv okrajových, velký prostor pro nohy a internetové připojení zdarma během letu).

Turistický začátek
Po příletu do Torpu jsem vyrazil vlakem do Drammen, odkud mi odjížděl noční vlak do Myrdalu. Několik hodin v Drammen jsem využil ke zkonzumování mé svačiny a procházce po městě. Při slepé procházce jsem narazil na dvě zajímavé věci: v centru se konal sraz majitelů klasických amerických bouráků a podél řeky se nacházela jedna zvláštní umělecká instalace. Jednalo se o dvě masivní blyštivé koule, stojící proti sobě na obou březích řeky a hrající zvláštní chorál, který se měnil podle toku a hladiny řeky. Člověk mohl do vyhloubenin na koulích si zazpívat a jeho hlas rezonoval s chorálem. Tato instalace měla připomenout fakt, že za starých časů lidé ve Skandinávii zpívali řekám, jezerům a dalším vodním útvarům.

Vlak do Myrdalu byl tradičně příjemný; od Norských drah jsem jako všichni cestující ve standardním vagónu zdarma vyfasoval „spací balíček“ (deka, polštář, špunty do uší a klapky na oči) a mohl jsem pětihodinovou cestu v pohodlí prospat. V Myrdalu jsem snědl další část své svačiny a přečkal do půl desáté, kdy začala operovat Flåmsbana, tradiční turistická atrakce. Jedná se o jednu z nejstrmějších železničních drah s adhezním (běžný styk kola a kolejnice) provozem na světě (ve 20 km sestoupí vlak z 866 do 2 m n.m.) s krásným výhledem na Flåmské údolí a zastávkou u vodopádu Kjosfossen. Ve Flåmu jsem u vody poobědval zbytek svačiny a vypravil se do malého muzea o historii Flåmsbana. Poté mě čekala loď, která projela fjordem do Gudvangenu, což byla ještě krásnější podívaná než předchozí cesta vlakem. Z Gudvangenu jsem pak jel autobusem do Vossu a odtud vlakem do Bergenu. V Bergenu jsem přenocoval v mnou odzkoušeném Cityboxu, což je „samoobslužný“ hotel (místo recepce je zde počítačový terminál, který člověku vytiskne přístupovou kartu k pokoji), který je navíc na Norsko dosti levný.

Dobrodružný konec
Z Bergenu jsem měl druhý den ráno lodí jet do Stavangeru. Bohužel přístav nebyl dvakrát stavěný pro turisty (žádná značení odkud kam které lodě odjíždí), já hledal na špatném břehu a loď mi tedy ujela. Naštěstí jsem při cestě zpět do hotelu nalezl čekárnu firmy, u které jsem měl lístek na loď, kde mi u přepážky můj lístek zdarma vyměnili za lístek na tentýž den odpoledne (že to bude bez poplatku, jsem opravdu nečekal). Zbývající čas v Bergenu (který jsem měl z minula poměrně prošlapaný, takže stejně jako Oslo jsem v něm neplánoval strávit více času) jsem využil na oběd a návštěvu bergenského Muzea umění. Je to komplex 3 budov a údajně největší galerie moderního umění ve Skandinávii. Některé výstavy byly zajímavé, např. o norských malířích z přelomu 19. a 20. století nebo výstava o bergenské umělecké skupině ze 60. let, některé méně, jako některé části výstav současného umění.

Plavba lodí do Stavangeru, jakožto druhá nejrychlejší možnost po letecké přepravě s 4-5 hodinovou cestou (vlakem se tam jede kolem 9 hodin, autem to bude odhadem nejméně 6-7 hodin), byla poměrně příjemná, i když na volném moři to párkrát dost houpalo, že jsem byl rád, že jsem si ještě nedal večeři. Ve Stavangeru jsem zamířil do hotelu, abych se pořádně prospal na horský výlet následující den.

Snídaně v hotelu byla opravdu vydatná (což jsem nečekal, protože cena za noc se snídaní byla v akci stejná jako to, co jsem platil v Bergenu bez snídaně) a připravila mě na náročný den, na který jsem plánoval výstup na Preikestolen. Vydal jsem se do přístavu, kde jsem musel opět chvíli pátrat a zeptat se na turistických informacích, odkud odjíždí loď do Tau. Jedna z lodí, kterou jsem stihl, odplouvala v čas, který jsem nenašel na turistických stránkách, a po příjezdu do Tau jsem zjistil proč. Časy, které jsem měl vytištěné, byly odjezdy lodí, které dorazí tak, aby člověk čekal co nejméně na autobus do Preikestolenhytta (horské chaty, kde začíná výstup na Preikestolen). Moje loď dorazila v takové polední pauze, kdy 3 hodiny neměly jet žádné autobusy. Naštěstí zhruba za 20 minut dorazil autobus od jiné společnosti, která operovala na stejné trase (ačkoliv nikde neměla jízdní řády). V autobuse jsem sice musel čekat asi půl hodiny, než přijela další loď a autobus se zaplnil. Beztak to bylo lepší, než kdybych musel čekat na ten původní autobus.

Od Preikestolenhytta stačilo následovat turistické šipky a značení a člověk byl na cestě na vrchol. Moc jsem netušil, jakou cestu čekat, neboť „recenze“ této horské túry se lišily (někteří lidé, nejspíš zkušení horalové, to označovali jako „brnkačku“, jiní jako velmi náročný výstup). Já bych tu hlavní cestu shrnul následovně. Co se strmosti týče, zažil jsem horší, je to asi jako některé náročnější stezky na Šumavě. Strmých úseků je navíc jen pár, jsou krátké a následují po nich pěkné rovinky. Co je na cestě náročné, je její úprava. Tak v 90 % chodí člověk po kamenech a balvanech, kličkuje mezi potůčky a bahnem. V ten den bylo počasí nic moc, mlha a občasný déšť, takže jsem celkem rád, že jsem z toho vyvázl bez zlomených končetin.

Osudová chvíle nastala, když jsem dorazil k rozcestí, kde si člověk mohl vybrat ze dvou stezek. Jedna na „útes“, druhá na „kopec“. Jelikož kopec zněl méně nebezpečně než útes, vypravil jsem se tam, což byla chyba. Stezka byla ještě náročnější a postupně zmizela turistická značení a já se ztratil. Mlha poměrně zhoustla, že nebylo vidět na krok, tak nevím, jestli ta značení prostě nebyla vidět, či jsem sešel z cesty, nebo jestli tam žádné značení nebylo, protože za hezkého počasí není potřeba (tahle cesta vedla na takový vyvýšený kopec, ze kterého je za pěkného počasí skvělý výhled na onen útes a fjord kolem něj)… Každopádně jsem se v jeden moment octnul kdesi uprostřed hor se spoustou nepřístupných skalisek na jedné straně a s 800-metrovým přímým sešupem do fjordu na straně druhé, kde nebylo vidět na krok, pršelo a kromě mě nebyl nikdo v okolí. Zachránila mě až GPS na mobilu, do které jsem si předtím prozíravě uložil souřadnice Preikestolenu, takže jsem alespoň věděl, že v mlze opatrným krokem postupuji směrem k onomu útesu. O několik minut později jsem zaslechl hlasy lidí a následně se v dáli v mlze vynořil obrys skalního útvaru, na který jsem měl namířeno. Po další chvíli opatrného postupu v neznámých horách jsem konečně objevil turistické značení, které mě dovedlo na útes. Kvůli mlze nebyl žádný výhled a pohled na útesu nebyl tak impozantní jako na fotkách. I tak jsem byl rád, že jsem si na toto slavné místo vystoupal (a že jsem byl na živu).

Cesta zpátky byla poklidná a na hotelu jsem upadl do postele. Další den jsem věnoval samotnému Stavangeru. Nejprve jsem zamířil do starého města, poté jsem jel k monumentu tří mečů (který byl vybudován na počest bitvy u Hafrsfjordu). Odpoledne jsem pak navštívil Muzeum ropy, které bylo poměrně obsáhlé: od geologie, přes norskou „ropnou historii“, dopad na ekonomiku, technologie, až po část ropné plošiny, kterou si člověk mohl prolézt. Před Muzeem se nacházel zajímavý projekt – dětské prolézačky zhotovené z různých vysloužilých věcí z ropného průmyslu (trubky, vrtáky, ponorné průzkumné moduly). Poslední den jsem před odletem ze Stavangeru vyrazil na pláž Sola nedaleko letiště.

To je pro dnešek vše. Snad se brzy dostanu k protřídění a nahrání mých fotek, protože fotky z míst, které jsem zmínil, utvoří mnohem lepší představu, než kdybych o nich napsal dalších 1000 slov.

Update 16.9.: fotky se nachází zde https://skydrive.live.com/?cid=1f71fbbcee2d9b93&id=1F71FBBCEE2D9B93%21662

 

Přidat komentář