Spirála

Aneb jak jsem pohostil mou první oficiální českou návštěvu…

Výprava ve složení Ondry, Máji a Katky, bývalých spolutrpitelů stejného gymnázia, dorazila něco kolem půl druhé ve čtvrtek do Edinburghu. Zavedl jsem je k sobě do bytu, kde jsem uvařil těstoviny a nabídl k ochutnání dva typické nealkoholické nápoje, skotský Irn Bru a anglickou pampeliško-lopuchovou limonádu. Poté jsem plánoval spolužáctvo vzít na malý okruh po centru města, nicméně po zhruba 10 minutách chůze se drobné poprchávání změnilo v déšť se silným větrem, který dosahoval rychlosti 18 m/s a u knihovny převrátil strom. Stočil jsem naši vycházku tedy směrem do Skotského národního muzea. To bohužel zrovna zavíralo, a tak jsme zašli na kávu do jednoho ze studentských barů. Zde jsme přes hodinu přečkali, neboť na sedmou bylo v nedaleké univerzitní budově naplánováno promítání 3 sezón v pekle pod slovanských spolkem. Zbytek večera jsme pak poseděli v estonsko-slovensko-české společnosti.

V pátek ráno jsem tři cestovatele posadil na autobus malé cestovky Hairy Coo, která zadarmo, respektive za libovolné dýško po skončení, nabízí denní zájezdy po skotské vysočině. Já mezitím vyrazil na páteční přednášky. K večeru jsme se opět shledali. Výlet byl prý i přes skotské počasí vynikající, akorát Ondrovi se udělalo špatně, a tak prakticky na každé zastávce zvracel. Vyčerpaného Ondru jsem dovedl do bytu a holky vyrazily na nákupy. Po návratu jsme zjistili, že měl horečku, takže páteční večer a celou sobotu strávil chudák v posteli s čajem. Katce ještě zbývala zkouška, na kterou se chtěla učit, takže večerní program zůstal na mě a Máje. Ta za cíl zvolila sraz polského spolku, neboť ji jako nemnoho lidí překvapilo mé vyprávění o tom, že Polákům přijdou některá česká slova nesmírně vtipná. Tam jsme po naučné barové stezce dorazili a prožili řadu veselých situací, avšak Mája není dvakrát nadšená, když o nich vyprávím, takže předpokládám, že by ji nepotěšilo jejich zveřejnění v internetových vodách, a podrobnosti zde tedy vynechám.

O sobotním dopoledni jsem se s holkami vypravil do sousední čtvrti Craigmillar na zdejší hrad a zahrady. Musím říct, že mě hrad, který je prý jedním z nezachovalejších ve Skotsku, příjemně překvapil (rozhodně se mi zdál lepší než vyumělkovaný a předražený Edinburgský hrad v centru) a doporučil bych ho i lidem, kteří nebydlí v jeho blízkosti jako já. Na odpoledne se Katka vrátila k učení a já se s Májou vydal do Cramondu. Bohužel nevyšel čas a cesta na tamní ostrov byla zaplavená, tak jsme se alespoň prošli po pláži. Poté jsme prochodili malý okruh v centru, zhruba to, co jsem plánoval celé skupince ukázat ve čtvrtek. Večer se nic moc nedělo krom toho, že se vrátil italský spolubydlící s naraženou rukou a zlomeným zápěstím na druhé ruce (běhal do kopce a zakopl).

Na posledních pár hodin před odletem se zregeneroval Ondra a společně jsme ráno vyrazili na Calton Hill, kde se mu dostalo trocha zadostiučinění v podobě výhledu na centrum města. Po obědě jsem návštěvníky doprovodil do centra, kde se ještě chvíli porozhlédli po nákupech, a rozloučili jsme se. Přestože 80 % času tu bylo typické skotské počasí, na Ondru vlezla nějaká choroba a na Katku lezlo učení, všichni jsme zhodnotili naše setkání více než pozitivně a každý si to do své míry užil. Děkuji tedy zúčastněným a jsem rád, že se vám tu líbilo!